Jste šťastni, že před třiadvaceti lety, 12. března 1999, vstoupila Česka republika do Severoatlantické aliance?

Neřekl bych přímo šťastný, ale spokojený jsem. Zásadně se tak změnila naše bezpečnostní situace, což se ocení vždy hlavně v dlouhodobém horizontu, třeba nyní.

Je to z pohledu bezpečnosti to nejlepší, co nás v historii potkalo. Víme moc dobře, že smlouvy jsou jen cár papíru, který platí jen na nějaký účel. NATO, to je už jiná kategorie. To si uvědomuje i Rus, proto se neustále snaží jednotu nahlodávat. Zřejmě ví, že nemá šanci, ale zkouší to a zkouší to…jako ovád, vysát statného býka.

Samozřejmě, kdoví, jak by to vypadalo kdyby k tomu nedošlo. Imperialisické choutky Ruska se asi jen tak před další agresí nezastaví.

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Imperialis­mus

Jsme

Jsem rád, protože po dlouhem protahováni a odkládání nastupu ZVS jse se jí vyhnul, protože povinnost byla zrušena.

Proč bych měl být šťastný. Částečně se posunula politika státu, ale že by pro běžné lidi by to mělo mít nějaký důvod ke štěstí, tak to jsem nezaznamenal.

To je akoby sa malý chlapec skrýval za chrbát silnejšie chlapca. V jeho očiach bol silnejší, ako ten, čo chcel od neho čokoládu.
Čo za to chcel tento ochranca? Prirodzene, tú čokoládu.