Jste připraveni na smrt, bojíte se nebo uvažujete nad tím, že až „zubatá“ přijde, tak přijde?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Co na to říct? Smrt je jistá, ale její hodinu neznáme. Není možné se na smrt připravit, i když víme, že je to naše konečná.

Někde jsem v podobné otázce zmínila, že mám strach z umírání.

Připomněla jsem si svého otce, jak trpěl v bolestech, když zemřel na rakovinu. Před několik dníy jsem mu zapálila svíčku jako vzpomínku na den, kdy nás opustil.

Myslím, že smířit se se smrtí je obtížné, možná až nemožné. Říká se, že smrt není zlá, hrozné je jen umírání. Necítím ani tak strach, spíše jen lítost, že mi mnoho let už nezbývá. Že to čeká na každého z nás, je jen slabá útěcha. Dělám jen jediné, co se ještě dělat dá: urvat ze života co nejvíce.

Ať jsme či nejsme připraveni, ve finále to vyjde na stejno. Téměř nikdo neni dostatečně připraven na smrt. Až to příjde, tak ho to stejně zaskočí. Myslím, že neni žádný, soudný člověk, který by si přál umírat v bolestech.

Ano, bojím se smrti. Na smrt zatím nejsem připraven, protože přijde za dlouho, pokud zemřu přirozenou smrtí.

Mám hlavně obavy z posmrtného života. Obávám se, že skončím v pekle.

Jediná kloudná příprava na smrt, je zakoupení místa na hřbitově(pokud ho nemáte). Vše ostatní bych nechal na pánuBohu.
Zaslechl jsi někdy „svědectví“ lidí, kteří se ocitli na pokraji smrti? Ti jednotně potvrzují, že smrti (kromě vrahů a lumpů)se nikdo nemusí bát. Je to jen přechod jinam.

Jednou za čas nad tím popřemýšlím a vždy mi vyjde, že smrti se bojím opravdu moc. Nedokážu si představit, že jednou můj život skončí, byť vím, že i smrt je součástí našich životů. Na žádný posmrtný život nebo reinkarnaci nevěřím. Představuji si, že po smrti není prostě nic. Stejně jako když vám jednu chvíli hraje televize a najednou zhasne a už nepůjde zapnout. Kolikrát si říkám, že by bylo lepší kdybych nežil tak spokojený život a čekal na smrt jako na vysvobození. Vím, že to zní sobecky a je to nefér k těm, co by dali nevím co, jen aby nemuseli čekat na takovéto vysvobození. Tenhle stav nemám naštěstí nijak často, takže depresím nepropadám. Jen si prostě nedokážu představit, že všechno co jsem tu prožil bude najednou fuč a jediné co po mně zbyde budou vzpomínky mých nejbližších, což je mi prostě k prdu.

Smrť je súčasť života, je posledným známym bodom žitia.
Vo väčšine prípadov nevieme, kedy príde a dúfame, že nám ponechá čo najdlhší kus života.
Možno preto, že „zubatú“ poznám, viem, že nech ju akokoľvek odháňam, jej dotieravosť nemá hraníc a nakoniec zvíťazí. Lenže chcem jej hru hrať pokiaľ vládzem, aspoň dovtedy, pokiaľ má život zmysel pre moju myseľ.

Ani jedno.
Prostě vím, že jednou přijde, neuvažuji o tom (nikoliv nad tím).

… jak se připravit na smrt ??? na něco, čeho se nechci dožít a čím víc se blíží, tím víc zjišťuju, že nejsem připraven …

Jak být připraven na smrt? To není vlak, který přijede v určitou dobu. Většinou to člověk pozná. To není příprava na boj, na běh, kdy se snažíme, abychom měli co nejvíce síly a energie. Naopak, cítíme to, protože slábneme, takže jsme vlastně úplně KO a je to pro nás osvobození. Když je člověk unavený, zmlácený, opilý, jakýkoli a odpočine si, vyspí se, nabere energii. Smrt je snad věčný spánek a možná že nás čeká něco jiného. Nebudeme třeba v tomto těle, kde pár novinářů a dalších hodnotí to, jaké máte vlasy, oblečení, ale nedívají se dovnitř osobnosti.

Víme prostě, že to jednou přijde a je to pro každého. 🙂
Platón říká: „Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“
Zdroj: https://citaty­.net/citaty/7238-platon-nikdo-nevi-co-je-smrt-a-prece-se-ji-vsichni-boji/