Jste na svých cestách opatrní?

Dnes už sice autem nejezdím, ale při sněhovém sajrajtu na cestách jeden není NIKDY dost opatrný. Zvlášť se starou Š 120 s lehkým předkem jsem zažil srandy dost a dost. Otočíl jsem volantem a furt jsem jel rovně…::))

Jsem opatrná, hlavně když vidím auto s áčkem na spz. Vždycky spěchají, prosazují se za každou cenu.

Jasně, jsem jako Pionýr – VŽDY PŘIPRAVEN! ;) :D :D
Nojo, v Praze je KALAMITA! Poprašek už nestíhá roztát a místy jsou vidět na krajnicích i bílé flíčky (na krajích světa, tedy MĚSTA možná i VĚTŠÍ). Tywoe, jestli ta bílá věc nepřestane padat, to budou mít autoklempíři sukses! Ale co, já jim to přeju v téhle tragišarádě, jen ať si chlapci trochu vydělají. Jen doufám, že to žádné jelito nenarve zrovna do nejkrásnějšího, nejskvělejšího , nejúžasnějšího aliendrona. Což se pomalu stává již tradicí, nechápu jak/ZA CO se dnes vydávají řidičáky… :( ;)

Ametyst>>> Něco na tom co píšete bude gnädige Frau, ale popravdě mě děsí ještě více než „Áčka“ (a stejně tak „blbá“, ne-li blbější „eSka“) registrační značky s „Účkem“ (obzvláště s přihnědlým řidičem/kou), jako mnozí je mám zafixované pod: „radši Uhni woe“! ;) :D :D

Za nějakých pětačtyřicet let co jezdím a vystřídal jsem několik vozů, už mám dost praxe a „rozumu“, abych věděl jak se na silnici chovat. Za tu dobu jsem měl jen jeden lehký ťukanec a to už je přes čtyřicet let a bylo to na suchu. Takže pokud mě někdo netrefí, já si dávám pozor. Je to kromě „šoférského“ citu, také otázka postřehu, který mě dosud nechybí.

Jsem opatrny nejen kdyz naprasi par cm snehu. Narozdil od Ametyst nerozlisuju podle poznavaci znacky. Jednak to ze ma nekdo Acko fakt nic neznamena a druhak blbci zijou ve vsech krajich :)

Ani nemusím jezdit, aby se mi stala patálie. To jsem si tak vyšla do práce a hned přes domem bum. Ani zábradlí nepomohlo. Sjela jsem po prdeli přes celý naše kovový schody. Pravá noha doteď umrtvená a na rukou vylézají krásné modřiny. Říkám to pořád, práce je nebezpečná!!! 🙂

Přes špatnými podmínkami mám respekt, ale nebojím se jich. Učil jsem se řídit tím, že jsem vozil babičku do kostela – jezdila vždy na kole, kromě mimořádně špatného počasí (bouřka, silný déšť, sněžení, břečka, náledí atd.) – to jsem nastoupil já se starou škodovkou. Opatrný samozřejmě jsem, ale všechno chce své – třeba jet krokem, aby pak člověk do konce nevyjel také není ideální.

Na své cestě za bohatstvím jsem opatrný. Při jeho vytváření dvakrát měřím a jednou řeším, nevkládám všechny vejce do jednoho košíku a mám otevřené zadní vrátka.