Jste hrdí, pokud vás nelze zaškatulkovat, anebo je to ve společnosti naopak vaším prokletím?

Troufám si říct, že mě zaškatulkovat úplně nelze. A v životě se díky tomu setkávám i s antipatií k mé osobě. Je to jednoduché. Kdo vybočuje, není zase tak oblíben. Já se na to dívám z té pozitní stránky a to, že díky tomu mám po svém boku opravdové přátele, žádné lidi s maskou. Postupně se to hezky vytřídilo.
Na okolí žádnou hru nehraji, nepotřebuji v očích každého stoupat a zavděčovat se. Jsem svá. Dělám si co chci, oblékám si co chci, mám životní styl, který mně vyhovuje a každému je po tom buřt. Nejlepší jsou ti lidí, kteří mi řeknou, že moje nová (třeba) kabelka je drahá nebo si kupuji drahé a kvalitní jídlo. Já se vždycky usměji s argumentem, že by dotyčný na to měl také, kdyby neseděl denodenně před hospodou, kdyby se začali zajmat víc o sebe a o své blaho. Ale takovým jejich styl života zřejmě vyhovuje, jen mají rádi popichování těch, na kterých jdou peníze vidět trošku jinak. Celý život se setkávám s tím, že jsem utrácivá. Proč? Nevím. Asi závist, že někdo své peníze investuje lépe. Mám se ráda a dopřávám si. Zítra tu být nemusím. Život chci žít, ne přežívat. Každý ať si myslí co chce, ale předtím ať projde cestu, kterou jsem ušla já.

Škatulky a nálepky jsou zlo.

Hele a JAK mám vědět, jestli si mě někdo dokáže nebo nedokáže zaškatulkovat? ;)
Já se o to moc nestarám, leda by z toho koukaly chechtáky nebo jiná PRO MĚ HODNOTNÁ pozitiva. Jinak ať si o mne kdokoliv myslí/říká co chce, mám to na háku. ;) :D :D

Ani nevím proč, ale už od mládí jsem podvědomě odmítal jít a hýkat s davem. Sice nedělám žádná alotria, ale dodnes se vždy snažím jít svojí cestou.

Nevím, jestli mne lze nebo nelze zaškatulkovat
a vlastně je mi to jedno.

Kdo chce, ať si mne zaškatulkuje, kdo, ať nechá být.

Z her hraju už jen „Hledání min“ a luštím sudoku.