Jste bordeláři? Pokud jo, vadí vám to?

Trochu mi to vadí, zvláště teď, kdy jsem sám doma a přemisťuji věci v pravidelném koloběhu postel – skříň – podlaha stůl, podle toho, které místo potřebuji uvolnit. Když je doma někdo jiný, například manželka, přemisťuji věci tak, aby nebyly druhými vidět. Jedná se o papíry, knihy, které schovávám do tašek a dávám do peřináče nebo odnáším s sebou Za dva dny budu muset uvést byt do původního stavu.
'To, že jsem bordelář se snažím změnit, trochu já, ale nepodařilo se to ani na vojně, ani v žádném zaměstnání. Dokonce jsem si pořídil knihu, která se zabývá tím, jak se z bordeláře stane pořádku milovný člověk, rozebírají se tam všechny typy, charakteristiky. Hlavní myšlenka je ta, že každá věc má své místo a má se tam po použití, vždy uklidit. Pokud je více věci než míst, kam ty věci uložit, nebo pokud je doba k dosažení předmětu z místa uložení na místo použití a zpět dlouhá, dle jednotlivce, je obtížné udržovat pořádek .Dále tam autorka rozebírá vnější i vnitřní důvody, které určí jaký člověk je a jak se má vytvořit prostor podle sebe, své osobnosti a pak bude schopen udržovat pořádek. Nikdo není 100 % ní bordelář, protože něco si dává každý tam, aby to hned našel. Když se najde důvod, proč to dělá, dá se to rozšířit na další okruh věcí.
Dále je zde mnoho otázek typu, jak mi vadí můj nepořádek, protože díky tomu mám problémy s časem, nemohu si zvát návštěvy a jiné. Hlavní je, aby to vyšlo od daného člověka, Pokud budu uklízet proto, že žena má ráda pořádek nebude mne kvůli tomu otravovat řečmi typu . Jak to vypadá, tak se to nikomu nepodaří. Nezáleží, jak systém vypadá, ale jak funguje. Můžete mít uložené hromádky, označené, vypadá to pěkně, ale když potřebujete něco konkrétního, trvá to dost dlouho. Když ale nejdete danou věc hned i v tom bordelu ( a pak další) tak to stačí.

Za život jsem nezjistila, co je bordel a co pořádek. Řídím se vlivem na zdraví- ve svým „pořádku“ se musím cítit zdráv!

Upravil/a: zjentek

Ano. Ne.
V přílišném pořádku se naopak cítím nesvůj. Všeho moc škodí – i pořádku.

V mládí jsem byl DOST zdatný bordelář. Dnes se dostávám do opačného extrému. Obecně nad tím moc nepřemýšlím, znám nesrovnatelně zajímavější témata k zamyšlení. :)

Jo. Jo.

Upravil/a: nyjono

Nejde jen o uklízení, ale i o další činnosti, které děláme jakoby dobrovolně. Já pokud chci něco udělat a nechce se mi, tak to začnu odkládat, a to i tehdy, když nemám nic jiného na práci. Odkládám to tak dlouho, že si pak sám sobě začnu nadávat sprostě, že jsem lempl, ubožák ču..k atd.

Například nejsem schopen umýt auto i rok. Ale když ho chci prodat a má přijít kupec, tak jdu a umyju ho. A když ho nekoupí, tak si řeknu, aspoň ho mám umytý.

Upravil/a: df

Já vůbec nejsem bordelář. Jen mám rád ten pocit, že všechny mé osobní věci jsou na jedné hromadě, kde je bezpečně (většinou) najdu. 😉
Zas třeba nemám rád pokud nádobí myje někdo jiný než já (ne že bych se k tomu nějak extra hrnul ale čas od času si směnu dám). Pokud to umyju já, mám jistotu že je nádobí čisté, do sucha utřené a uklizené. (Pokud chci servírovat, vytáhnu talíře ze skříně a některé jsou ještě mokré, či mám pocit, jako bych držel struhadlo, hnusí se mi to a talíře jdou zpátky do dřezu)

No dobrá, tak tak trochu bordelář jsem no… V některých ohledech…

Tak má partnerka čistotu a pořádek miluje, takže já si asi nedokážu po těch letech představit že bych v nepořádku žil. Sám jsem před tím na pořádku tolik nelpěl, ale teď jsem za něj rád.