Jsou známy nějaké případy udušení smíchem, respektive jestli někdo z vás k tomu neměl daleko?

Já jsem se tak před týdnem strašně rozesmál, když jsem si pod budnou nemohl narovnat shrnutý svetr. Smál jsem se tak, až mi došel dech, tak jsem se chtěl nadýchnout pusou (nosem to nešlo) ale jak jsem táhl, tak jsem hrdlem jen „zapískal“, ale žádný vzdcuh se do mě nedostal a v tom momentu jsem se přestal smát a opravdu jsem neměl daleko k udušení…
Doplňuji:
Kerberus: Pane bože, upřímnou soustrast. Já jsem docela zvyklý, když mám v puse malé sousto mluvit, ale už to dělat nebudu! Nikdy!

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: štamgast

Odpovědět

Zajímavá 4 před 4759 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

annas

Už jsem na podobnou otázku odpovídala. V zaměstnání o přestávce svačila moje příbuzná, povídala si s kolegyněmi, občas se něčemu zasmála. Jenže – zaskočil ji kousek chleba, udusila se a zemřela. Nepomohla ani rychlá záchranná služba … Zanechala 2 malé děti.

Proto se při jídle nemá nejen mluvit, ale především smát se…

Štamgaste, vím, že měco podobného vás nenapadlo. My jsme byli rovněž šokovaní. Není to čerstvý zážitek. Pohled na děti na pohřbu byl ale srdcervoucí.
Jenže, když někomu řeknete, aby se při jídle nesmál, nebavil, nepřipouští, že by se něco takového mohlo stát…

7 před 4759 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

Syd

Ne, myslím, že smíchem samotným (bez jídla) se udusit nedá, když se totiž začneš už OPRAVDU dusit při křečovitým smíchu, smát se přestaneš. (Kvůli chvilkovýmu sevření dýchacích cest se ještě neudusíš – nakonec ses přece nadech, ne?)