Proč jsem na světě? Tak se ptá už malé dítě, jeho neustále zvídavé Proč? To ještě všechno nechápe, ale vy opravdu netušíte, proč jste přišel na svět? Stačí se rozhlédnout kolem. Každý člověk odpoví jinak . …
Spíš bych se zeptala, proč jsem na světě ráda, nebo nerada, co mě těší, co mně vadí.

Jakou chcete hledat pravdu? Kde ji chcete hledat? Ve víře v Boha nebo někokoho jíného či ve filozofii atd.?

První pravda je ta, že nejde o vaši zásluhu, že sjte přišel na svět. Ale po svých rodičích jste získal určité geny, které vy předáte zase dál .. Jak jste vyrůstal, poznával jste svět, vzdělával se, získával nové zkušeností a vědomosti atd. Postupně jste už snad leccos pochopil…
–
Žiji – jsem, jaká jsem. Myslím, tedy jsem; vím, že nic nevím, i když umím číst, psát, můžu pochybovat, pracovat atd.

Takže jsme tu, abychom plnohodnotně žili, byli někomu prospěšní, nejde tudíž jen o užívání a hledání odpovědi na otázku Proč? Jsem tu proto, že jsem ráda na světě.

Jediné, co je, musím zemřít …

Jak se dívá na život Matka Tereza? Její hymnu života najdete v odkazu. " Život je život – žij ho."

http://citaty­.net/citaty-o-zivote/

K marci1-dodatek, SOUHLAS a úvaha: Každý člověk má nějaké klady a nějaké zápory – záleží na tom, co a v JAKÉ míře převáží. Musíme v každém člověku OBJEVIT a snažit se ROZMNOŽIT jeho lepší vlastnosti, než zveličovat jeho nectnosti.

Tazatel si odpověděl v podstatě sám, a to tím, že nenapsal čárku před „nebo“. Nejedná se tedy o vylučovací způsob, z čehož vyplývá, že jsme tu kvůli obojímu uvedenému a kvůli mnoha dalším věcem (např. abychom tvořili, milovali atd.).

Jsme tu pro to, abychom svůj život prožili. Každý co nejlépe, dle svých schopností, možností. V lásce, míru, skromnosti, svobodě, s úsměvem, humorem. Bez lží, nenávisti, závisti, ponižování, manipulace, chamtivosti, zloby ap. 🙂

Abychom si ho užívali (každý podle sebe a samozřejmě s mírou). Pokud nějaký vyšší cíl existuje, tak bychom ho možná plnit měli, ale pouze pokud to pro nás bude výhodné, jinak ne. To je ale nepravděpodobné a navíc platí princip tzv. Occalmovy břitvy. Jinak ohledně užívání si života, užívání si života znamená co nejvíce dělat věci, co děláme rádi a co nejméně dělat věci, které neděláme rádi.

Shodou okolností vyšel dnes v deníku Právo velmi zajímavý rozhovor s Joel Rumlem.
http://pravo.no­vinky.cz/p300a07a­.php

Kde mimo jiné mluví o hromadění majetku ( zbytečností), Je přesvědčen že stojíme na prahu přerodu (spekuluje jestli již nejsme za bodem návratu) a říká :

" to znamená existovat s vědomím, že život jsem dostal proto, abych něco konal, a život také v určité chvíli odevzdám k nějakému zhodnocení, které nebude záležet na mně.

Byť ateista s e s většinou obsahu uvedeného rozhovoru ztotožňuji.

Spíš mám pocit že jsme vyvíjející se biologickou zbraní naší planety :)

kdybychom hledali pravdu o tom, proč tu jsme, velmi bychom si života užívali ..my ale neděláme ani jedno z tohoto
Doplňuji:
..my to ale neděláme, my chodíme „do práce“

Upravil/a: zjentek

počkej, to si musím nechat projít střevem…je to vobráceně, nejdřív hledat(hospodu)a pak užívat, a po tak štyrech pivech se zase zeptej

To je sice všechno moc hezké,ale neznalost neomlouvá,napřed povinnosti potom zábava a až budeš mít něco v palici(bez urážky),tak se začneč bavit trochu jinak a uznávat jiné hodnoty prioritně,které tě budou bavit.
Doplňuji:
Hej příteli,od kdy se píše před nebo čárka?Hm,to by mě docela zajímalo.

Upravil/a: anonym