Ježíšek, jak to říct dětem?

Náš děda běhá na štědrý večer se zvonečkem dosud. Tak mu děláme radost (možná i sami sobě) a hrajeme všichni tu hru s ním. Takže jsme dětem nic vysvětlovat nemuseli. Dokud chtěly věřit, tak věřily a nyní už to je jejich volba.

„Pravda, největší zklamání je, že si dítě uvědomí že si příští vánoce toho robota na dálkové ovladání z electroworldu za 24 000 přát nemůžou, protože ježíšek není a dárky jsou omezené , ne tím jak jsme hodný/zlobivý, ale tím kolik mají rodiče pěněz.“
Takhle jsem to cítil já před 14 lety když mi to rodiče řekli.
Ale dneska bych si stim až tak moc nelámal hlavu, ono se to prostě všeobecně ví, nebo tuší. Jak jste psala, jeden to tuší, druhý bezmezně věří. Díky škole/školce apod. institucím se to děti dozví raz dva.
Moje rada zní, řekněte to na rovinu, vysvětlete pojem ježíšek a proč se to vlastně řiká atd. a když to nepochopí napoprvé tak to mu to po chvíli celé dojde – tak to probíhalo u nás.

Já bych to řešila tak,že bych mu nic neřekla,ať si na to přijde sám.Pokud bude chtít věřit,tak ho ani ve škole nepřesvědčí.Pokud ne,zrejme vyzral na to unest pravdu,bude chvíli naštvanej,ale pak to přejde a aspon se vyvarujete tomu,ze bude plakat zklamanim.

Třeba jako jeden – radši nejmenovaný – herec.
Ten to prý udělal z podstatně nižších důvodů.
Dětem prostě nic nekoupil, a když se blížila ONA CHVÍLE a děti začaly být nervní,radostným očekáváním jim jako každý rok začala svítit očička, radostně brebentily – prostě se nemohly dočkat,tak on
vyšel na balkon a několikrát vystřelil z poplašňáku.Vrátil se do bytu a náhle ztichlým dětem suše oznámil:„Děti,Je­žíšek se nám zastřelil“.
A vaše děti – třeba to už dávno vědí,jen vám nechtějí kazit radost.Třeba.

Mně bylo asi sedm, osm řekla bych. Nepamatuju se, jak jsem na to přišla.. asi ve škole nebo svou bystrostí (:D)… ale postupně jsem měla nějaké tušení, pak jsem si to nějak ověřila a pak jsem s našima zdobila tajně stromeček, protože moje mladší sestra tomu ještě pořád věřila. Nebyla jsem ani tolik zklamaná, prostě to nebylo takový drama :)

OSOBNE DETI JESTE NEMAM,TAKZE ZATIM TO NERESIM,ALE JA A MI SOUROZENCI JSME NA JEZISKA VERILI TAK DO OSMI LET.NASI STROMECEK ZDOBILI VZDY V NOCI PRED STEDRYM DNEM,TAK JSME SE VZDY DIVILI,KDE SE TAM VZAL,ALE JEDNOU V NOCI JSEM SE VZBUDILA A NASI STROMEK PRAVE DOKONCOVALI,TAKZE BYLO PO PREKVAPENI.POTOM TAK NEJAK SAMI JSME PRISLI NA TO,ZE JEZISEK VLASTNE NENI.MYSLIM ZE DNES HODNE MALYCH VI,ZE JEZISEK JE JEN TAKOVA HRA,STACI DETI POSLOUCHAT NA ULICI V OBDOBI KOLEM VANOC A PO NICH.ALE JE PEKNE ZJISTIT,ZE NA JEZISKA JESTE NEKTERE DETI VERI.AT JIM TO JESTE DLOUHO VYDRZI.

Víte je mi už dost a mohu potvrdit, že v životě člověk zažije tolik krásných okamžiků, že věřím na Jéžiška dodnes. Dárky totiž nemusí být jenom hmotné. Vždycky se děti ve škole „vytahovaly“, že ví o tom , že to kupují rodiče. Ale kdo kupuje dárky těm, co už rodiče nemají? Na to už nedokázaly odpovědět.