Odpoveď byla označena jako užitečná

Člověk je stále stejný.
Lovec mamutů je,byl… identický s dnešním člověkem.
Software se nezměnil.
Z toho vyplývá,že všechno už tady v podstatě bylo,jen v různých variacích.
To jen pozorovateli připadá,že to,co aktuálně prožívá,je jedinečné.
Fantaskní je skutečnost,že se lidé nedokáží poučit z minulosti a stále stejné chyby opakují znova a znova.

Takže „nový čas“ a „nové činy“........to jsou jen slova.

Charakter člověka je jeho osudem.......­..........mož­ná,možná ne.

Domnívám se, že dneska je na pořadu jiný básník 19. století…
„Věřím – páni, věřím ještě víc,
že váš rozum, i s tou božskou pomocí,
nestojí za nic!“
😉
…„to, že se dělá, co se říká, stejně tak, se říká to, co se dělá“…
Tak tohle, obávám se, by chtělo opravdu „nové činy“ – podobně se obávám, že se jich v dohledné době nedočkáme…
☹
___
„Charakter člověka je jeho osudem.“ – Jak se do lesa volá; Jak si kdo ustele;…
V souvislosti se včerejším ´tyjátrem´ na hradě bych dodal:

• Kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám…

😉

Nejen že teď je čas nový, charaktery jsou nedostatkem v naší společnosti zřejmě už dlouhodobě. Rozpor mezi slovy a činy lze vyjádřit i známějším, káže vodu a pije víno. Zvláště v dnešních dnech to je zřetelně vidět ve veřejném životě.Charaktery dnes nahrazují peníze a mocenské výhody. Ve jménu tohoto se dějí věci někdy i obtížně pochopitelné. Kéž by se naše špičky alespoň přiblížili definici, která říká:„Politika je umění možného“ A snažili se o to možné a nejlepší pro obyvatele tohoto státu, bez postranních zájmů a úmyslů. Rad bych byl i v tomto optimistou, ale nevím, nevím.

Charakter člověka je vždy výslednicí své doby a své společnosti. Ostatně, že to nikdy nebylo bez problémů, si můžeme přečíst v dílech myslitelů, spisovatelů a básníků od antiky až po současnosti. Smím-li parafrázovat slova bratra Žižky (či kdo to řekl): „Vstanou noví podvodníci!“ Nebo komunistické „Bordeláři všech zemí, spojte se!“

Básníka jsem poznal, ale nemám ho rád, často používá taková divná slova, třeba hrdobec.

Dovolím si odpovědět lapidárně:
svého času mně oslovil pamětník událostí z roku 1948 v tom smyslu, že po vyhodnocení současného vývoje by nebylo od věci vytrhnout laťku z plotu a opět iniciovat menší, ovšem nikoliv sametovou revoluci. S jeho míněním sice nesouhlasím, ale fakt je, úhor nikdy slovy nezkultivuješ.