Je vždy špatné, pokud se člověk opije, i když nemá agresivní opici?

Polož si tuto otázku inak. K čemu je dobré se opít?

„Pane, to nás bůh trestá, že jsme to pili!“

Drap už Ti to předestřel: že piješ, vůbec neznamená, že se musíš opit.

Většina lidí, co si ráda „více přihne“, co jsem měl alespoň možnost poznat, činí tak proto, protože bez přihnutí neumí být sami sebou. Mají strachy, bloky, předsudky, no a když si přihnou, tak ty strachy, bloky či předsudky sice nezmizí, ale oni, jsa ovlivněni tím napitím, jich neřeší: ztrácí zábrany.

Protože, zároveň, většina lidí se moc nestará o to, jaká je skutečná podstata věcí, jak věci jsou, nikoli, jak vypadají, nestará se ani, jaká je pravá podstata lidí, jací lidé ve skutečnosti jsou, ne, jak vypadají. Takže jsou pak, více či méně, překvapeni, ať už kladně, či záporně. Nejde ale o druh „opice“, spíše o pravou podstatu člověka.

Jako je (zejména institucionali­sované) náboženství opium lidstva, alkohol je metla lidstva.

Když víš, že své veřejné pití umíš udržet na uzdě, klidně si na Tebou vyjmenovaných, nebo jiných veřejných, místech klidně nějakou sklenku přihni. Když ale neumíš, nejlépe nepij vůbec, stejně to dobře nedopadne, a minimálně nepij na veřejnosti.

Já třeba tu potřebu vůbec nemám. Ale ano, já si dám pivo, k jídlu, sklenku vodky, k jídlu, po jídle, ale nikdy to na mně nepoznáš. Opít tak, že bych se nekontroloval, nebo nevěděl, co dělám, se neumím. Dřív se zlbeju (to mne, právě, ten bůh trestá, že jsem to pil! 🙂 Navíc, být ovlivněn alkoholem mi není příjemné: nejsou myšlenky, všecko se mi plete a připadám si, jako bych byl dementní. Tak proč to provozovat?

Upravil/a: Filip84