Je vždy lepší být upřímný a za každou cenu říct pravdu, nebo někdy raději lhát pro to, aby „byl klid“?

Ne. Existuje milosrdná lež a ta je v pořádku. Také je někdy vhodné lhát, abys nezradil svého parťáka.

Když řekl někdo pravdu na výslechu u Gestapa, tak to odnesli nevinní lidé . Proto záleží na situaci.

Jmenuje se to radikální upřímnost.

V tom případě, cos popsal, pravdu říct nemůže. Nebo může, ale:

1. může to vyřešit tak, jak jsi to popsal. Zalže, protože se to od něj očekává.
2. může odpovědět: „to máte úplně jedno. Je to vaše fassada, proto je podstatné, že se líbí vám.“
3. může odpovědět něco v tom směru že "jsem v práci, mou prací je vyrobit nátěr fassady podle přání zákazníka. Jestli se mi to líbí, nebo nelíbí, je dokonale nepodstatné. A protože jsem v práci, svůj subjektivní úsudek bych si, prosím, ponechal pro sebe.

Jinak chyba není na straně toho „prostořekýho“ zaměstnance, ale tý báby. Bába se zeptala na subjektivní názor. Zaměstnanec jí odpověděl s bolševickou otevřeností. Když to bába neunese, nemá se ptát.

Jednou mi kamaradka pysne ukazovala novou koupelnu v jejich novem dome.
Na kachlickach byli morsti konici, ale plavali hlavou dolu a ocasem nahoru.
Rekla jsem ji, ze remeslnici udelali chybu! Nebyla rada!!!
Priste bych ji to asi uz nerekla!!