Je tu někdo, koho zajímá duchovno, ale není věřící?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Definujte věřícího. Je-li to někdo, kdo se bojí trestajícího boha a chodí si ho do kostela „kupovat“ a udobřovat, pak nejsem věřící. Věřím jen v „něco“ mezi nebem a zemí – takže jednoznačně ano, „varovná znamení“ existují. Bylo by to trochu moc náhod najednou, nemyslíte?

to pasuje na mě.. jsem silný atheista, a i skeptik a přesto věřím ževe vesmíru je mimozemský život a inteligence, věřím na duchy, neznámá zvířata, spatření vyhynulých tvorů atd, jen nevěřím většině videí a fotek so mají být „důkazem“. Většina je zfalšovaná, takže ve věci věřím ale důkazům ne…
Ale taky jsem měla jeden zážitek… už od dětství jsem se na chalupě bála procházet takovou malou kuchynkou v druhém patře, cítima jsem že mě něco sleduje a je to zlý…tohle trvalo i v pubertě, do nějakých 18–19 let… byla jsem vděčná, že to co je tam na chalupě se neobjevuje i v praze kde bydlím. No ale jakmile jsem si tohle řekla, začala jsem mít stejný pocit zla a sledování i v praze přmo v pokoji a bylo jedno že jsem měla pokoj společně s mámou, přesto jsem to zlo cítila…
Jednou v noci jsem se probudila na zádech uprostřed noci a uvědomila si, že se nemohu hnout. Byla naprostá tma přesto že nám obvykle do pokoje proniká světlo z oken. Když jsem se podívala na strop, viděla jsem velké rudé oči i s rudou pusou jak se to zle smálo ale zvuk to nevydávalo. Okolo toho se pohybovali menší stejné oči se zle vysmátou pusou ale byly zelený. Chtěla jsem se pohnout, křičet, ale tělo bylo naprosto ztuhlé a místo křiku jsem vydávala jen hodně tichý hlas, kterej máma nemohla slyšet… uvědomila jsem si, že nemohu dělat nic než zavřít oči a zkusit znovu usnout. Naštěstí se to podařilo a ráno jsem se probudia uplně vyděšená. Nikdo mi to nevěřil… tohle ztuhnutí s nemožností křičet se mi stalo ještě asi 3×, tváře jsem už neviděla, ale přesto mě děsilo, že jsem paralizovaná. Naštěstí usnutí vždy pomohlo…to jsem už věděla, že to něco se asi živí strachem když už se to začalo objevovat i v praze… jednu noc jsem se naštvala a i přes strach jsem si začala v myšlenkách povídat a doufala jsem, že to něco to uslyší. Říkala jsem že je to srab když se neumí zjevit, že mu kašlu na jeho děs atd, načala praskat televize, slyšela jsem divný zvuky, háčky co držej záslony skřípali a i palanda vrzala. Přesto jsem se dál v myšlenkách tomu něčemu vysmívala… po asi 5–10 minutách vše ustalo a bylo ticho… už nikdy se to od té doby neobjevilo a nikdy jsem už necítila strach a pocit sledování jak v praze, tak na chalupě v kuchynce…
Nevím jestli to má nějakou spojitost, ale jednou jsem si na chalupě všimla že v druhém patře na máminý posteli je dřevěný bok na kterým je zlý úšklebek… ten je tam pořád, ale třeba to má nějakou spojitost: https://pre00­.deviantart.net/f6c1/th­/pre/i/2012/004/d/9/pol­tergeist_and_my_ex­perience_by_an­gelinaharijau-d4lc92i.jpg