Je ten, kdo si myslí, že má vždycky pravdu, blázen?

Je několik druhů pravd – subjektivní, objektivní, relativní a absolutní. Takže nejvíc se objevuje pravda subjektivní, která je relativní – často vytržená z kontextu a překroucená.

Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.“ Niccoló Paganini

Děti stejně jako blázni neumějí odhadnout důsledky svého chování a jednání. Neváhají říct pravdu v tu chvíli, kdy se to třeba dospělým nelíbí. Odhalí to, co mělo být skryto. Děti dostanou na zadek, bláznovi se pravda často nepřizná, proč také, když je blázen …

Filosofové a pravda. Ti dělí pravdu na subjektivní, která je relativné, jiní filozofové zase na objektivní, absolutní pravdu, která vychází od prvotních důkazů – např. svět existuje.

Jiné pojetí pravdy je v pragmatismu. Pravdivé je to, co je užitečné. Toto pojetí může být často nebezpečné, zaměřuje se třeba jen ně jednu vrstvu společnosti, jen na určité okolnosti atd. Subjektivní pragmatická pravda může může ublížit i pomoc.

Proto se filozofové nechápou, nemohou tedy hodnotit, ptát se na smysl své činnosti ani odpovídat na prosté otázky, jaké kladou třeba děti – například, co je věda, co je to pravda nebo proč se nemá lhát, když existuje několik pravd, důležité je i uvažování …

Podle toho pojetí je pravda v každém člověku, ale je vždy opravdu užitečná? Ve jménu pravdy se dá i zabíjet…

Proto každý člověk má svou pravdu subjektivní, mnozí jsou pragmatičtí. Vznik skutečnosti někdy opravdu nezáleží jen na nás. Proto je nutné svou pravdu konfrontovat s názory druhých a porovnávat ji, někdy i přistoupit na kompromis.

„Podíval se pravdě do očí. Sklopila je.“ Jan Sobotka

Zkuste si projít archív, najdete několik dotazů na pravdu.

Napr. http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-vysvetlit-cloveku-ze-pravda-je-v-nem-samotnem-a-je-zavadejici-hledat-ji-u-jinych

.

Prostě člověk co nemá vždy pravdu. Proč by měl být blázen?

Nevím, jestli je blázen, ale lže sám sobě, lidově řečeno, do kapsy. Nikdo z nás nemá ve všem stoprocentní pravdu.

Nemusí být zrovna blázen. Jen není schopen přiznat ani sám sobě, že jako člověk (bytost chybující) může i on občas ‚šlápnout vedle‘.

Upravil/a: johana 56

tak opravdu chytrý člověk by si měl v první řadě uvědomovat limity svého myšlení a svých vědomostí. Chytrý člověk se nestydí říct „tohle neznám, tomuto nerozumím“.

Tvoje otázka mě opravdu pobavila. Skutecne znam nekolik ‚dokonalych‘ lidi, kteri maji furt recht. Nejsou prijemni, štětečkáři, furt si leští svoje. Hledaji na ostatnich, i na svych blizkych cjyby a dirky. Pomlouvaji. Oni maji pravdu. To nejsou pratelsti a otevreni lide, to jsou bezcitni polodeprivanti s asocialnim chovanim. Trhaji partu. /proc neodpovi zářní uživatelē, čeho se bojí?

Ten, kdo nic netvrdí, nemůže se plést ani mít pravdu.

Upravil/a: hapiky

Chytrý člověk nepřipustí fakt, že má vždy pravdu. To už je tak trochu paranoik. Ti druzí se najdou i zde. 🙂

Ne není a piš si, že mám pravdu!

Marci, máš tam hrubku, správně má bejt- a ti druzí jsou zde.