Odpoveď byla označena jako užitečná

S P. Coelhem mám problém. Kdysi jsem četl jeho knížku, a nyní ty jeho tipy mě to připomněly.
Asi mám jiný postoj k životu. Nevím, jestli to přesně vystihnu… Coelho je na mě příliš soběstačný, co se týče směřování za svým štěstím. Já spíš sázím na to, že svět a hledání našeho štěstí, podobně jako testování druhých lidí, je v režii většího hráče. Možná by se k tomu vztahovalo biblické (jen přibližné citace): „Hledejte nejprve boží království a vše ostatní vám bude přidáno… koukněte na lilie polní, nestarají se o svou krásu,…Bůh se stará o každého vrabce,… každý vlas na vaší hlavě je sečten.“ Sice je přirozené, že se člověk snaží zařídit si život tak, aby byl šťastný a měl sílu plnit životní povinnosti. Ale je to limitováno zdravím, vstupními podmínkami i následnými vlivy. Coelho byl zřejmě také věřící, ale říkám si, že jako spisovatel možná měl malou zkušenost s tvrdou realitou života a možná mu chyběl i jakýsi hlubší boží dotek \ nebo naopak já něco o životě nepochopil (a proto i doplatil) – morální pravidla jsou sice univerzální, přesto je svět tak pestrý, že připouštím, že se s Coelhem lehce mohu mýlit.
Ale s člověkem, který by na mě zkoušel podobné praktiky, jaké jsou v zadání otázky, bych žít nechtěl. Jestliže člověk hledá pravdu a lásku, všímá si i detailů na svých přátelích a v různých situacích. To by mělo k orientaci stačit.
Jednou za mnou přijeli kamarádi. Tábořili v lese a já se svým psíkem je navštěvoval. Jednou, nevím co mě to napadlo, oni byli u mě pro vodu a když odcházeli, tvářil jsem se před svým psíkem, že půjdu s nimi. Psíka jsem ale nechal na dvorku, s přáteli jsem nešel, ale schoval se. Psík však měl možnost ze dvorka utéct jinudy, musel to však oběhnout a přátelé mezitím ušli kus cesty. Když je pak psík dohnal, dali mu nějaké pamlsky a on tak šel s nimi i beze mne. Nepřišel domů ani na noc a místo toho se z těch pamlsků podělal. Možná i proto se mi takové experimenty nelíbí, život jich přináší dost sám.

Ano je to přesně tak. Myslím, že najít ten pomyslný diamant neni ani tak těžké, jako rozpoznat, že se jedná právě o ten diamant a že se máme pro něj sehnout. Jinak se všemi uvedenými body je nutno souhlasit.

Týrání zvířátek, hlavně aliendrona – tů mač kvesšns! Právě jste se dostala do hledáčku speciálního exekučně-vyšetřovacího aliendronního komanda pro podezření z příslušnosti k nechvalně proslulému Kepler-Dochyovskému gangu – blahopřeji! ;) :D

Tak alespoň tu poslední:

K tomu „mám všeho dost“ – to jako VÁŽNĚ?

V zásadě jsou 2 přístupy:

1. čím více něčeho máte, tím více chcete JEŠTĚ VÍC

nebo

2. čím více něčeho máte, tím MÉNĚ máte něčeho jiného.

Možnost že máte VŠEHO DOST je spíše teorie k vyčerpání všech potenciálních možností, v praxi toho dosáhnou snad jen všelijací mysticismem se opájející guruové nebo lidé „živí-mrtví“ (myslím duchem, nikoliv zombie).
Jistě, KAŽDÝ má občas pocity, že má „všeho dost“, že nějaké „štvaní se za něčím“ mu za to nestojí, ale ruku na srdce, když krizový okamžik pomine, tak CO?
K ČEMU je pak existence? K čuchání ke kytičkám a „hlubokomyslnému“ rozjímání? To je jen jiný skutkový popis k „postavit se do fronty před krematoriem“, nemyslíte? ;) :)

A k tomu: „zasloužím si v životě to nejlepší“ – znáte NĚKOHO, kdo to vidí JINAK? (a zde prozměnu pomíjím KLINICKÉ psychopřípady) Změnit náš život může prakticky COKOLIV, lidé, slova, ale klidně i maličká námraza na vozovce. :) ;)