Je správné tvrzení, že se člověk stává svým pánem až v důchodu?

Je to nesmysl.
V důchodu je člověk častěji pánem svého času. Ubývají povinnosti. Není svým vlastním pánem. Člověk musí vždy někoho poslouchat, něčím se řídit, na něco ohlížet (zákony, předpisy, nařízení). Je omezen možnostmi svého příjmu a cenami trhu.

„Být ve svém životě svým vlastním pánem, rozhodovat dle vlastního uvážení bez toho, abyste se někomu museli přizpůsobovat nebo někoho ptát a dělat si to, co se vám zlíbí, to je neobyčejné. A ještě, když se nemusíte starat o názor ostatních, to bývá pro některé lidi velkou životní výhrou a naplněným snem.
Rovněž jako směrem, kterým se chtějí ubírat a žít tak, jak si to jenom přejí bez toho, aby se museli na někoho ohlížet.“
https://www.fa­vanek.cz/zivot-ve-kterem-jste-svym-panem/

Svým způsobem ano, ale na sto procent to neplatí asi nikdy, stále se najde něco, čemu se musí člověk podrobit.

Něco na tom je. Už nemáme tolik povinností a naložit si můžeme, jen kolik chceme.

Je ověřeno, že peníze osvobozují, ale štěstí nepřináší – nezaručují. Důchodci sice mají pravidelný a často solidní příjem, ovšem často také tvrdá zdravotní omezení.

Upravil/a: dudu

Kdo má „všech pět pohromadě“, je svým pánem stále.

Je to zastaralé tvrzení.
Být svým pánem neznamená dělat si bezvýhradně co chci.
Takže za jistých podmínek se lze stát svým pánem mnohem dříve.
I takových několik znám a někteří jsou i mladší ročníky.
Nekradou, nepodvádí – myslí a pracují.

Bohužel to pravda není. Řídicí funkci přebírají různé svěrače a pod. Nebudeš-li vdovec, budeš muset respektovat také tu starou nevrlou paní, co s tebou bude bydlet a pokud se dožiješ vyššího věku a dočkáš se nemohoucnosti, budeš muset poslouchat i své vlastní děti (pokud je máš a postarají se), nebo dozorce někde v ústavu. Takže nedělej si zbytečnou naději ☹
Jestli jsi důchodce, tak nechápu, proč se na to ptáš.

Není. Člověk je svým pánem, jakmile vyspěje. Pokud jde o peníze, tak jde jen o to, jak je na tom s finanční gramotností a jak je umí vydělávat.
Někdo je svým plným pánem (z hlediska financí) už po dvacítce. Někdo není pánem svého času ani v důchodu. Člověk už může být zestárlý, nemohoucí, mít mnohá omezení a s časem (ani penězi) neumí stále zacházet. Někteří ve stáří už nedělají skoro nic, jiní nevědí, co by dělat měli/mohli. Někteří se důchodu ani nedožijí.
Pánem svého času jsme fakticky skoro od jakživa, řekněme zákoně od 18-ti, ale že lidi dělají, co nechtějí, tráví čas, kde nechtějí, to už je jejich chyba. Nikdo je do ničeho nenutí (škola, práce, vztahy, nakládají s časem, jak sami chtějí. Pokud to neumí…). Peníze se dají vydělat, ale lidi raději tráví čas každý den v práci, kterou nemají rádi, než aby šli za tím co chtějí nebo se naučili něco o penězích.

Upravil/a: PepasAvalonu