Je správné pochybovat o hrdinovi či o oběti?

Správné je pochybovat úplně o všem – jinak bychom nikdy nedošli k pravdě. Zvědavost je základem filosofie (vědění) a pochybování je zcela normální součástí přemýšlení. Obojkí nás nakonec přivádí k skutečné podstatě věcí.

Spousta (i všedních) věcí, které mají lidé za samozřejmé, vůbec nemusí odpovídat skutečnosti.

Jinak, dobrá přezdívka, „Válečné lsti“ jsou jednou z mých oblíbených děl (a celkově „Antické válečné umění“).

Upravil/a: Anikitos

Na jedné straně je vhodné, aby náš národ měl nějakou síň slávy hrdinů, kteří prokázali v těžkých dobách neobvyklou statečnost nebo přinesli mimořádnou oběť.

Na druhé straně je třeba se do minulosti dívat maximálně objektivně, neboť výklad dějin postavený na lži je špatný. Protože při odhalení té lži přicházíme o vlastní dějiny. Těžko se pak buduje nový výklad dotčené doby. Jenže s tou objektivitou je to hrozně těžké. Těžko se třeba rekonstruuje „duch doby“, který je pro pochopení dějinných procesů klíčový – co se povídalo v chalupách, na zámcích, v hospodách. Co si lidé mysleli, jaké měli zájmy.
A jak chcete být objektivní při výkladu historie, když vlastně nelze ani objektivně uchopit to, co se děje v současnosti.

Ano, pochybnosť je sestra pravdy. Kto je to hrdina? Je to pomenovanie človeka, ktorého príbeh, činy mnohí upravia podľa svojich požiadaviek a potrieb. Skutočný hrdina väčšinou o svojom čine nehovorí ako o hrdinstve, ale o povinnosti. „Keď skočím z mostu do vody pre topiace sa dieťa, nerozprávam o hrdinstve, ale o ľudskej povinnosti zachrániť život.“ Rovnako aj skutoční odbojári hovoria o povinnosti boja proti zlu.

Napríklad, dodnes sa divím, ako je možné, že u nás socializmus tak dlho vydržal, keď skoro rovnaký počet ľudí, včetne novonarodených, ako žilo ľudí v priebehu 40 rokov „vlády ľudu“ na území ČSSR bol činný v „odboji proti komunizmu“. Ako je možné, že „hrdinovia odboja proti komunizmu“, ktorí nemohli študovať a museli pracovať v ťažkých manuálnych prácach (podľa ich rečí), mali vysokoškolské tituly, boli funkcionármi KSČ a preukazy demonštratívne zahadzovali, pálili na tribúnach až keď bolo jasné, že komunisti odovzdajú moc novému zriadeniu, mali hmotný majetok (pred Nežnou…) niekoľkonásobne vyšší, než bolo možné ušetriť z priemerného zárobku… Na skutočného hrdinu sa nabalí veľké množstvo „tiežhrdinov“.

Môžte ma haniť, kritizovať, ale skutočných odbojárov, nie tých, čo pri pive frfľali na režim, nie vrahov a zlodejov, ale tých, čo aktívne poukazovali na chyby zriadenia a nebáli sa za to aj trpieť, tých ktorí dokázali za sebou k verejným protestom strhnúť masy ľudí, bolo relatívne málo. Po páde moci komunistov, boli väčšinou odsunutí do politického tieňa a skončili históriou zabudnutí. Vyznamenania a funkcie neboli pre nich. Nastúpila Nová generácia, ktorá ako tvrdí, „nevládne, ale slúži verejnosti“. toto heslo je „blbosť“ Vláda štátu musí si plniť povinnosť vládnutím, nie slúžiť!

Upravil/a: led

Já vidím takto: Hlupák věří a tím, že intelektuál nepochybuje pouze proto, že dle jeho vlastního soudu tam není pochybnost na místě, prakticky dělá ze zbytku národa hlupáky on.

Určitě. Je nutné pochybovat a dělat si svůj názor. Asi před dvěma léty jsem byl na přednášce paní Věry. I když nejsem odborníkem na tuto problematiku a nijak blíže se o to nezajímám, hned po skončení přednášky jsem na to téma diskutoval s několika přáteli a upozorňoval jsem na některé nepřesnosti, které v přednášce zazněly a podle známé historie a historických faktů, nebyly možné.