Bylo by reálné provádět elektrolýzu vody tímto způsobem?

Nákladné by to rozhodně bylo. Jen když si představím výkon zdroje stejnosměrného proudu, plynojemy a zkapalňování do tlakových lahví. Kyslík se vyrábí mnohem levněji frakční destilací zkapalněného vzduchu, možná i za pomoci molekulových sít. Vodík zase štěpením methanu a dalších uhlovodíku. Co je ale levnější nevím.

Množství rozložené vody (tedy volného kyslíku a vodíku) NIKDY nepokryje náklady na energii. A to ani kdyby bylo možné získat ji na 100% z5 jejich opětovným sloučením/spálením na vodu. To víš, termodynamika a jeji zákony je sviňucha, tu NEOJEBEŠ. ;)

Množství vyvíjených plynů (rozložené vody) je přímo úměrné prošlému elektrickému příkonu. Aneb čím víc elektriky spotřebuješ, tím více vody rozložíš. Plocha elektrod je rozhodující spíše na tech. hledisko (proudová hustota na m2 u galv. pokovování apod.) a kontinuitu procesu (čím vyšší proud na jednotku plochy, tím rychleji a větší bublina, která zmenší efektivní plochu elektrody (plyn je nevodivý), což by vedlo k přerušení děje.

Jak píší kolegové – spotřeba a produkce jsou při rozumné technologii sobě přímo úměrné. Velikost technologie volíš podle požadovaného výkonu a technologických omezení (např. tak, abys stihl nádrž chladit a nevařil ji, abys neměl zbytečné ztráty na odporu vodičů – vč. elektrod, apod.) s ohledem na efektivnost vynaložených nákladů (pokud potřebuješ vyrábět vodík na to abys ukázal, jak umí blafnout v kádince, nebudeš kvůli tomu stavět technologii za miliony)

Když to bude na Sahaře a budeš tam mít spoustu elektřiny zdarma, tak proč ne.

Někdy okolo roku 1975 byl v novinách inzerát, kterým byli vyzývaní zájemci o odzkoušení vyvíječe vodíku přímo v prostoru motoru a mělo to být nějaké menší zařízení. Od té doby klid, nějak to zakapalo.