Je pravda, že věci, kterých se nejvíc bojíme se nám už staly?

Jo. určitě. Od těch dob, co jsem si 5× zlomil ruku, chodím opatrně jak připos…, obzvláště na ledě.

Asi jo, já jsem až se po vážné autonehodě, začala těchto nehod bát. Bojím se jich pořád a nepomohly ani návštěvy psychologa, vždy když kolem mě profrčí nějaký kaskadér, tak je mi nějak špatně u srdce. Do té doby jsem si to riziko neuvědomovala, ta bouračka byla fakt velký zlom.
Tak nějak to zlé máme asi v sobě a bojíme se, že to prožijeme znova.

Nevím, já zase si říkám ,když už se to stalo /cokoliv/ nestane se znova .Jsem optimista a co se má stát se stane i kdybych si sebe víc davala pozor a bála se . Nic nehrotím .

Asi jak u koho. Mě jednou v dětství pokousal pes, ale nebojím se jich. Na druhou stranu se bojím lézt na žebřík a nikdy jsem z něj nespadla.

nejvetsim blokem a zaroven krokem kupredu je prave STRACH.takze myslet pozitivne a nepremyslet,co by,kdyby.byt pevne v srdci rozhodnut jednat spravne a vic o tom nepremyslet.zdraví lide take nepremysli,co kdyz propadnu alkoholu.

Asi to mají lidi různé. Někdy vás paradoxně může ta nejhorší zkušenost zbavit zbytečného strachu předem. Uvědomíte si totiž, že jste stejně zcela bezmocní a některým věcem nelze zabránit a lidi od nich nejde uchránit, i kdybyste se strachovali a byli opatrní sebevíc. A tak proč se zbytečně strachovat, proč přemýšlet coby kdyby. Je lepší brát život tak, jak přichází. Nehazardovat zbytečně, nedělat úplné pitomosti, ale nebát se žít.

Někteří lidé mají třeba takový odpor k alkoholu,hra­ničící s podvědomným strachem.Můžou to být dávné vzpomínky z dětství,kdy např.jeden z rodičů pil nepřiměřeně alkohol a na dítě to zanechalo psychické následky.

Nie, veď koľko ľudí sa bojí toho nevyhnutného, smrti. Je tu snaď niekto, čo skutočnú smrť už prekonal?
Najviac sa človek bojí nepoznaného, nevie čo to je, ako vyzerá, ako chutí, vonia, cíti, ublíži to, či pomôže. Slovom ´neznáme´ nepoznám, neviem čo môžem očakávať, čo keď to bude horšie…
Nejlepší liek proti strachu z neznáma, postaviť sa mu zoči voči, predstaviť si predpokladané neznámo ako akýsi imaginárny objekt.

Ano, je to pravda.
Člověk již totiž poznal dříve neznámé důsledky, o toto poznání se proto bojí víc.
Doplňuji:
Pochopitelně mám na mysli reálné záležitosti, ověřitelné pouhou zkušeností. Díky ní se člověk může bát víc i míň (jak kdo a u čeho).
Například tedy smrt ap. si nikdo nemůže reálně ověřit.

Upravil/a: www

Lidé se v životě nejvíc bojí věcí, které se nikdy nestanou.
Doplňuji:
Díky za ocenění :) Ale nepochází to z mé hlavy…

Upravil/a: Orange

Ne, ne člověk nemůže být připraven na to, že přijde o další dítě nebo bude znovu týrán, to prostě nejde

Osobně jsem strašně „opatrný“ a předvídám většinu špatných věcí, které by se mi mohli stát nebo někomu jinému a následně, jak bych měl reagovat, co udělat, …

myslím si, že se lidé bojí hlavně toho špatného, co už zažili, protože nemají zkušenost a nedokáží si ani představit, co by se jim horšího mohlo stát

Zlo,které mě potkalo,je zasunuto hluboko v podvědomí,není ale zapomenuto.Nemusím myslet negativně a příliš se zlem zabývat.někdy stačí sebemenší náznak v okolí,aby se vše vybavilo.U poz­naného si důsledky umím představit,strach a obavy z opakování určitě mám.
U neznámého nebo nepoznaného nemohu vědět čeho a proč se bát.

Otazka fakt k zamysleni.Stali se mi dve zivotu nebezpecne situace za muj zivot.V prvnim pripade to byla tezka havarie (podobne jak pise zzzzz) a v druhe jsem byla nahodne prepadena ozbrojenym muzem.Je pravdou,ze s auta mam do dnes obavy a tak jsem ho vymenila za motorku.Prepadeni jsem obstala,sice vselijak ,ale i kdyz si na to nekdy vzpomenu,tak mne to uz nedesi.Po tomto incidentu,jsem spis zacala uvazovat,jak lepe se priste ubranit.No a strach ze smrti,primo nemam-spis se bojim umirani,myslim si ze nahla smrt,prirozena smrt neni tak zla ,jako louceni.