Je pravda, že lidé, kteří mají brzy zemřít, začínají nějakou chvílí před smrtí o ní často přemýšlet?

Myslím si, že hlavně lidé, kteří zemřou přirozenou smrtí, si opravdu uvědomují, že se jejich konec blíží. Zažila jsem to např. u své 86leté babičky, která byla vždy v pohodě, dělala pořád legraci a pořád byla veselá a nikdy ani slůvkem nemluvila o své smrti, asi měsíc před ní, nám řekla, že už nás asi neuvidí a plakala. Bydlela asi 100 km od nás.Přitom byla zdravá. Zemřela sešlostí věkem. Něco na tom asi bude.

spřízněné téma > http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-je-pravdy-na-tom-ze-si-clovek-vzpomene-den-pred-smrti-na-vsechny-vzpominky

A co je na tom pravdy nevim, já o smrti přemejšlim denně, a furt se nic nekoná, a to chodím denně po silnici v protisměru, při každý bouřce se jdu nadejchat čerstvýho vzduchu do lesa a věčně okřikuju cikány před obchodem, aby se nevochomejtali kolem mýho kola nebo jim uříznu uši.
Doplňuji:
Dochy: to ještě nic neznamená, třeba ho jen nudilo chodit do schodů..

hele, můj děda, vždycky když přijedu na návštěvu, tak tvrdí že už brzo umře, a tvrdí to už asi tak pětadvacet let :)) a dokonce někdy rozděluje majetek, říká kdo co dostaneme, hodiny, pušku, obrazy :) a jednou, když mi byly asi tak čtyři roky, tak si pamatuju jak mě šel po jednom takovým přerozdělování uložit do postele a povídal: „příští tejden..už budu ležet v rakvi..a zbyde mi jen tenhle ten zlatej prsten na ruce, jinak nic..“ a já mu říkal „dědo já ho chci!“ a začal sem mu ho sundávat z ruky :))

Upravil/a: bolak

I když jsem o ní přemýšlel, tak jsem se nikam nechystal.

Je, je to pravda. Já sice tak starý ještě nejsem, ale někdy si na tu potvoru (smrtku) vzpomenu a přemýšlím, co bude, až tu nebudu.

no a já musím v těch vedrech 2× denně na hřbitov, takže si vzpomenu fakt často a to se mě teda asi taky sakra týká, do prčic..

Nevím jestli o ní přemýšlí, ale podle všeho můj děda věděl, že se konec blíží. Jednou, když jsme odcházeli z návštěvy od tety (jeho dcera) prohlásil, že po těch schodech jde naposledy. O pár týdnů později zemřel na infarkt. Jinak byl poměrně bez problémů a blížil se ke stovce…

Já spíš přemýšlím o tom, jaké to bude až umřeme? bude to prostě jako kdybych vypnul světlo a pak nekonečná tma a prázdnota? Nebo naší duši čeká další osud? Či se propadneme do alternativního vesmíru, kde si prožijeme znova náš životní cyklus, který si nebudeme pamatovat? Jinak podle mě je každý jedinec schopen vyhodnotit, kdy umírá a jelikož je se smrtí svázáno tolik neznámého, tak na to člověk myslí. Na to co se stane potom, až tu zůstane pouze prázdná tělěsná schránka.