Je pravda, že církev napáchala hodně zla?

Ve jménu dobra se páchá nejvíce zla o tom je ideologie a demagogie

Nestačí k tomu len zopár slov „Je pravda, že Cirkev napáchala hodne zla“, Každá náboženská komunita, nielen cirkev (katolícka cirkev – kresťanské náboženstvo rímskeho typu), má vo svojej histórii aj „temné stránky“. Cirkev samotná a jej náuka jestvuje už 2 tisícročia. Vyvíjala a rozvíjala sa nielen v Palestíne, ale postupne rozširovala svoju vieru, náuku pôsobenie do celého (známeho) sveta
Pre hodnotenie akejkoľvek spoločnosti, nielen cirkev, treba premýšľať a poznať viac, nielen povrchné informácie médií a agentúry JPP (jedna pani povedala) a hlavne nestačí to len niekoľko riadkov a zopár slov.
Svet sa neskladá len z čiernej a bielej farby, či dobra a zla, prípadne záporu a kladu.
Quo vadis, Homo Savier? Čo pre vás znamená „hodně zla“?

Upravil/a: led

Ano.
Zejména někteří, katoličtí služebníci Boha.
Dřina na farním majetku byla jedna z nejhorší.
Měla obrovskou moc, finanční sílu. Mnozí panovníci u ní byli nemálo zadlužení.
Nelze jim však také upřít mnohou záslužnou činnost.
Jako mají v Řecku, Dánsku, Rusku, Portugalsku
https://www.e15­.cz/inflace-v-cr-a-ve-svete-ceny-graf
Ve středověku hotové peklo. 😉

Stačí mi i to co ještě vyprávěla maminka (1932)z útlého dětství a děda s babi z Jižních Čech.
Prarodiče z Plzně byli u Českobratrské husitské, tam to bylo jinak. Až když šli po válce do pohraničí (Karlovarsko), užili si jejich děti své. Náboženství bylo součástí školní výuky.
Chodil tam katolický farář a českobratrský nebo sestra.
Vesnice byla středisková. Děti z okolních vesnic, krčící se v zimě u školních kamen vyhnal ze své hodiny na mráz. Druhý farář nechával katolické děti v místnosti, v teple.

Ano, potřebovala udržet lidi v nevědomosti, aby je mohla zneužívat a ovládat. Se vzděláním se lidé začali církvi vzpouzet, protože začali více přemýšlet a to církvi vadilo. Dobře jsou některé aspekty vidět např. v seriálu F.L Věk.

Římskokatolická církev je zodpovědná za největší holokaust v dějinách už od středověku.
Ragauian.cz/2000 let papežství-historie plná zločinů.

Která církev: Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů? Nebo Církev s velkým C, jako ta jedna svatá, apoštolská Církev Kristova? Nebo státní církev, třeba švédská, nebo íslandská? 🤷🏽‍♀️ Víš co, to je dost blbě položený dotaz.

O katholické církvi můžeme hovořit až po Sněmu tridentském (1545 – 1563), ve kterém se jednoznačně vymezila proti protestantismu, utrakvismu, ale v podstatě i dogmaticky ve věci velkého rozkolu.

Asi tak: lidé mají potřebu věřit, měli jí, mají jí, a asi jí i budou mít, na věky věků, amen. 😅 Čím jsem starší, tím se mí více zdá, že všecko na světě je v pořádku, normální a správné, jenom člověk je letadlo. Žádný jiný druh nemá tak pitomé otázky, jako jestli existuje bůh, který se o něj stará (třeba myš, když jí kot zmorduje 😅), nebo co bude po smrti, nebo proč je tady. Ne, jenom člověk.

Nicméně to tak je a tzv. sekulární stát je poměrně nový konstrukt. Dnes je většina států světa, alespoň officiálně, sekulárních, státní náboženství mají: República de Costa Rica (římský katholicismus), Dánské království (státní lutherská církev), Knížectví Liechtenstein (římský katholicismus), Spojené Království (Church of England, Church of Scotland, Church of Ireland), Andorrské knížectví (římský katholicismus), Repubblika Ta Malta (římský katholicismus), Status Civitatis Vaticanae (římský katholicismus), Helénská republika (řecká autokefální orthodoxní církev), Marocké království (islám), Mauritánská islámská republika (asi jasné, že?), Tunisko (islám), Libye (islám), Egyptská arabská republika (islám), Somálsko (islám), Zambijská republika (ex constitutione křesťanství bez bližšího určení konfesse), Komorský svaz (islám), Jemenská republika (islám), Sultanát Omán (islám), Spojené arabské emiráty (islám), Stát Katar (islám), Kuvajt (islám), Saúdoarabské království (islám), Írák (islám), Jordánské království (islám), Íránská islámská republika, Afghánistán (islám), Pákistán (islám), Šrílandská demokratická socialistická republika (thérávádový buddhismus), Království Bhútán (buddhismus), Bangladéšská lidová republika (islám), Republika Myanmarský svaz (buddhismus), Království Siam (buddhismus), Malajsie (islám), plus ještě pár ostrovů, závislých území atp., na které si teď nevzpomenu. No, to je nic, většina států světa je, alespoň officiálně, sekulárních.

Jistě, nyní. Dřív tomu tak nebylo.

Imperium Romanum mělo vlastní kult, to znáš, Zeus a Héra atp. No jenže s Římem se to jevilo nahnuté, skrze Germánů napadení, no tak caesar Flavius Valerius Constantinus, známý také jako Constantinus Magnus vel Constantinus I., nejprve to křesťanství, které my známe dnes, povolil, a následně sám inicioval svolání tzv. Prvého sněmu nikajského (čtvrtek 20. května 325 – neděle 25. července 325), a na tom koncilu se „uvařilo“ nové státní náboženství: posvátné knihy (Tanach, Novum Testamentum, plus tzv. Deuterokanonické knihy Tanachu), dogma o svaté trojici, prostě všecko podstatné. A, ve čtvrtek, se z pronásledovaných ubožáků, co se schovávali někde ve sklepě a v jeskyni, stalo „C. a K. státní náboženství“ (obrazně řečeno, až tak jednoduché to taky nebylo 😅).

Do té doby byli věřící, nějak spojení s působením Ješuy ben Josepha na tomto světě, kteří nevěřili v trinitářské dogma, měli úplně jiná evangelia, nebo i celý Bybel, nebo křesťanští gnostikové, že jo. A to víme, jistě je toho spousta, co nevíme, fakt to jako nebylo „včera“. 😅

No a tak „dej volovi funkci“, víš co. A je jedno, kdo tím volem je. Paradoxem je, že ausgerechnet tohle křesťanství se na jmenování do funkce státního kultu ani trochu nehodí! Proč? No, protože je to náboženství otroků, kecy o pokorných, kteří zdědí svět a dávej císaři, co císařovo jest a je to kult smrti. Asi ta jejich poslušnost se mu zdála, že budou lehce ovládnutelní. Asi, možná, snad.

No dobře, tak uděláno to bylo, samozřejmě, že biskupové velmi rychle „zpapaláštěli“, jak už to, konec konců, bývá, u biskupů, nacistických bonzů, nebo vysokých komunistických straníků, prašť jak uhoď. A přišlo období temna.

Takže „změna větru“, modlení se k novým bohům – „překvapivě“ – nepomohlo. No a v období temna církev zachránila cosi z římské vzdělanosti. To, co se jí hodilo: latinu, co s vulgární latinou nemá skoro nic společného (čteno césar vs kajsar, třeba, jo: caesar), něco z antické filosofie, ale co se jí nehodilo, to se, pomalu, zapomnělo. Za to jsou ji dodnes někteří lidé vděční, věří, že církev „udělala“ Evropskou civilisaci, ale ona prd „udělala“, ona k tomu přišla, jak cikán k houslím, prostě byli ti mniši a jeptišky v klášterech, tam měli pět knížek, život sice jinak na pytel, ale celkově v klidu – měli co do huby, a v rámci možností byly kláštery, jaksi, chráněné, nejen opevněním, no tak četli a opisovali těch pět knížek dokola, co měli.

Legitimita středověké moci stála na pravdě boží vůle: kurfiřti zvolili voleného krále římského (západní říše římské), toho papež „musel“ korunovat za římského císaře, takže to potom bylo jeho císařské a královské veličenstvo, vždy rozmnožitel, čímž jej legitimisoval v očích jeho vasalů, a ti mu byli povinováni poslušností, pod ztrátou hrdla. No a římský císař a král si povyšoval knížectví na království, hrabství okněžňoval, pozlacoval jim erby a povyšoval je na knížectví, atp., všecko z této boží legitimity, no a ti zeměpánové mu byli povinováni poslušností, pod ztrátou hrdla a léna. No a ti zeměpánové si povyšovali do šlechtického stavu sobě podřízené vasaly, a ti, zase, byli pánem nad životem a smrtí poddaných.

Je to zjednodušené, hodně zjednodušené, byli svobodníci, poddaní přímo Koruny, byli měšťané královských měst, také poddaní přímo koruny, ale pro přehled to stačí.

To byla světská linie moci, probíhal boj o investituru, tzn. kdo bude mít „poslední slovo“, zda církev, nebo římský císař a král, to není až tak podstatné, podstatné je, že formálně církev neměla jakoukoli světskou moc, ale „kecat“ mohla (téměř) do všeho, pokud to mělo nějaký duchovní přesah, což ve středověké společnosti mělo téměř všecko.

Tenhle stav vydržel až do chvíle, než přišel Luther, a než Sasíkům přišlo príma mít vlastní církev, a ne poslouchat nějakou gumu z Říma. A tak začaly vznikat různé ty národní protestantské – lutherské, kalvínské a zwinglistické – církve. Ale princip byl pořád stejný, jenom to byla církev národní, nikoli nadnárodní. 🤷🏽‍♀️

Prakticky všichni věřící na světě věří v nějaké duchů posednutí, duchů obsednutí, no a náboženství s právem, což křesťanství, to nebo ono, bylo, má „trestné činy“ proti náboženství – heresi, schismatismus, no a taky čarodějnictví, že jo, třeba. Ale, pochop, to má islám, kdysi to měl i judaismus, tak proč by to nemělo mít křesťanství.

Až na papežský stát, který byl větší, než Status Civitatis Vaticanae, mnohem větší, ve kterém flanďáci přímo vykonávali patrimoniální správu, no a samozřejmě až na léna církevní, která byla alloidní, a kde tedy – zase – nějaký biskup, nebo převor kláštera, vykonával patrimoniální správu, církev nedisponovala výkonnou světskou mocí.

Příslušelo ji rozhodovat ve věcech víry – herese, schismatismu, atp., nikoli ve věcech čarodějnictví, nebo s ďáblem obcování. To byl zločin, který stíhala světská spravedlnost.

Ale pokud církev rozhodovala ve věcech víry, tak trestat nemohla jinak, než podle kanonického práva, to znamená půstem, příslušníka duchovního stavu mohla „převelet“ v klášter, mohla nařídit vykonat pouť, atp. Ovšem poněvadž ve všech státech bylo v bludu setrvání, schismatismus nebo jiné „kacýřiny“ hrdelním zločinem, no tak církev spravila, o svém nálezu, představeného patrimoniální správy, pod jehož jurisdikci věřící spadal, no a ten ho potrestal podle světského práva.

Takže faktická možnost církevních představitelů „páchat zlo“ byla velmi, velmi omezená. Když vezmeš třeba, zpopularisovaného, kardinála Armand-Jean du Plessis de Richelieu, tak, jednak, legenda a skutečnost se liší, no a potom v Království Francie a Navarry byl galikanismus (který, s konečnou platností, vyřešil až I. Sněm vatikánský, 1869–1870), takže vztah církve a státu byl blíže protestantismu, než katholicismu.

Na druhé straně tu byla „praktická“ moc církve. No, biskupové a kardinálové se naučili „diplomacii“, pletichařili, využívali drby, a jinou moc, než tu officiální.

Příkladem je Mundo Nuevo. A nejen Mundo Nuevo, jak se Tokugawa Ieyasu dozvěděl o rozdělení světa papežem, tak katholíci dostali v Japonsku dobře „po rypaku“! To, že se k původním obyvatelům Ameriky chovali kolonisátoři (conquistadoři), jak se chovali, tak na tom církev katholická římského rithu nese přímý podíl, na jejich genocidě. Na druhé straně, třeba, Vermont Republic (1777 – 1791) byl první stát na území dnešních U. S., který měl přímo v ústavě zakázánu jakoukoli formu otroctví. Proč? Byl katholický. Kdyby nebylo protestantismu, otroctví v U. S. by, s největší pravděpodobností, skončilo pozvolně už v 18. století, tj. o cca 100 let dříve.

Svět není černobílý a jestli je to „rodná“ komunistická strana, katholická církev, NSDAP, nebo jiný kult, všecko je to irracionální, stojí to na věcech, v které nutno věřit, které nelze prokázat (včetně: původu člověka z opice, neposkvrněného početí, nadřazenost bílého muže, etc. etc. etc.), no a to logicky vede k tomu, k čemu to všecko vedlo. Přímo, nepřímo, tak nebo tak. Ano, ale většina lidí věřit potřebuje, tohle je (taková nebo taková víra), lze v to věřit, tak v to věří. Fanatici byli, jsou a budou ve všem.

Takže ne, neřekl bych vyloženě, že církev „páchala zlo“. Řekl bych spíš, že žije v illusi, že „páchá / páchala dobro“, a že Evropská civilisace není křesťanská, ale křesťanství navzdory. Ale to už je, zase, jiné thema. 😃

https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Vermont_Re­public

No ber to tak, že v minulosti neexistovaly ani dnešní zákony, ani se nedodržovaly dnešní uznávané morální normy.
Takže, z pohledu dneška, řada institucí v historií páchala zlo. Stát, král, šlechta, vedení měst, armády, Církev taky.

Posuzovat to podle tehdejších zákonů a morálních norem by bylo mnohem složitější, protože ty právě církev společně s tehdejšími elitami společnosti sama tvořila, čili ona určovala co je dobro a co zlo..