Je normální se cítit bezmocný, když se nikam neposouvam?

Normální to není ve smyslu, že je standardní se takto cítit, zažije to asi každý, ale člověk to nesmí nechat být. Musíš hledat motivaci přes nové zájmy, koníčky a aktivity. Poznávat nové lidi, prostě nebát se změny. Co je lepší, trávit čas nad přemýšlením, proč se cítím být bezmocný, nebo udělat první krok k tomu, aby se člověk cítil lépe?

Upravil/a: Dvorní šašek

Přečti si David R. Hawkins: Vzestup po úrovních vědomí.

Člověk je buďto individualitou, pak zažívá menší pocit skupinového bezpečí, nebo se přičlení k referenční skupině, pak zažívá větší pocit vnitřní prázdnoty.

Fakt je takový, že žádná vnější motivace neexistuje, to si pouze nalháváš. Kdyby existovala možnost motivovat člověka z vnějšku, vyřešila by se tím spousta psychických problémů a spousta lidských tragédií.

Pokud sám sebe přesvědčíš, že vnější motivace existuje, přesně takto to dopadá – Tebe někdo / něco „nadchne“, tak „jedeš“, dokud se „palivo“ nevyčerpá. Je to stejné, jako když do auta naleješ 1 gallon paliva – Fobia na něho dojede dál, než Corvette, ale jednou se zastaví obě.

Vyhledej psychologa, ale dobrého. Tohle tady nevyřešíš.

Tak se snaž, možností je dost. jak v práci, tak v zábavě, nebo sportu.

U někoho je to normální. Třeba u tebe. Ničeho si nevážíš

Každý človek má vo svojom živote nejakú motiváciu. Môže alebo nemusí byť o tom presvedčený, ale už základná motivácia je samotný život. Pokiaľ cítite, že sa nikam neposúvate, objavujete svoju motiváciu: „neostať na mieste a posunúť sa ďalej“. Vašim motorom sa vaša myseľ, vaše konanie, vaše sny, túžby, svet vo vás a svet okolo vás.