Je normální chování nedosažitelná meta, které nelze dosáhnout?

Co považujete za normální chování?

1. je to chování, běžné, průměrné atd.
2. nebo je to chování, které odpovídá normě, která je důležitá pro chování ve společnosti, reprezentaci ad.

Když někdo získá určitý „punc“, těžko se ho zbavuje. Dostane se do určité ˇškatulky", i když dělá něco správně, stále zůstane tam, kam ho někdo zařadil.

Nemusí to být na základě znalosti dotyčného, ale tzv. kamarádů, kteří rozbroje způsobují a pomlouvají. Posluchači se vždy najdou,, uvěří i tomu, co třeba nepoznali, nebo u toho nebyli.

Brány města zavřeš, ale brány pomlouvačů nikoliv. Jedině bolest odolává závisti.

Ale máte pravdu, že pokud někdo nějak vybočuje z daného průměru třeba oblékáním, chováním, majetkem i vědomostmi atd., mu mnozí to dávají najevo šikanou, pomlouváním, ponižováním , urážkami atd Z toho všeho vzniká často závist.

Uvědomte si, , že byste si neměl dělat starosti s tím, co si kdo o vás myslí. Jsou to přece jeho myšlenky, , vypovídá to jen a jen o něm.

Kdo chce, vaše chování či jednání piochopí, kdo nechce nemá smysl něco vysvětlovat.

Rozhodujete se přece sám za sebe, děláte to, co považujete za správné, i když se to někdy nepovede. Je to přece váš život, vy jste za něj zodpovědný, neměl byste dovolit jiným, aby vás jejich názory negativně ovlivňovaly.

Máte svůj život, své sny, své představy, takže si řekněte ,, že to, co děláte, děláte sám ze svého rozhodnutí.

Ale měl byste se vyhnout chování, jednání, jímiž byste ubližoval druhým.

„Hrášky v lusku jeden druhého nepomlouvají“ – indonéské přísloví, bohužel neplatí pro mnoho lidí,.

http://citato­.cz/prislovi/in­doneske-prislovi

Upravil/a: annas

Konečně otázka, která je normální a dá se na ni odpovídat. Normální chování si asi představíme s určitými tělesnými a psychickými projevy, které můžeme pozorovat u většiny lidí, tedy norma. Lidé vstanou, jdou do obchodu, do práce, pak se vrátí, nějaká zábava a jdou spát. Průměrní lidé, kterých je většina, se věnují, kultuře, sportu, jdou do vinárny, restaurace a pod. Jedou třeba na dovolenou, mohou mít auto chatu a pod. Takoví lidé žijí společensky, mají určité přátele, společné zájmy a pod. Jsou obvykle na stejné platové úrovni, a pokud to jsou kolegové, tak mají společné zájmy , stejně tak mohou být z jedné oblasti, z jednoho zájmového kroužku a pod.
A když sáhneme do pytle vedle a najdeme tam nějakého úspěšného podnikatele, který má lepší domek, vozidlo, přístup do domu mu hlídá ochranka a on nechodí mezi obyčejné lidi, tak neznamená, že se nechová slušně. Může třeba přispívat na nějaké organizace. Také tento člověk má přátele, se kterými prožívá svůj volný čas. Kvůli lepším financím netráví volné dny ve městě, ale třeba ve 2000 km vzdálené metropoli. Pokud neničí nějaký majetek a nikomu neubližuje , tak je také normální. Stejně tak, a to jsou i údaje potvrzené v literatuře, že lidé, kteří byli tělesně postižení, měli lepší výsledky než zcela zdraví. Například prezident Roosevelt.
Ale pokud se sto, tisíc lidí chová podle určitého vzoru a jeden ne, tak musí být ten jeden nenormální? Protože se chová jinak nenormálně. A píšeš tam něco o slušném chování. Na to jsou pravidla – koho pozdravit, kdo má přednost a podobně. A ať se chováš jakkoli, tak tě vždy bude někdo pomlouvat. Prostě každou činnost děláme proto, abychom něčeho dosáhli, nebo abychom se něčeho zbavili. Například čtu knihy, abych něco věděl, získal informace, nebo aby mne okolí nepovažovalo za nevzdělance. Stejně tak mohu mluvit o sportu, milostném životě, chození do kostela a pod. Spousta lidí se řídí heslem, podle sebe soudím tebe. Nekuřák odsuzuje kuřáky, nezkušený v sexu odsuzuje každého, kdo měl více jak dva partnery, člověk s nízkým výdělkem považuje všechny bohatší za zloděje. Ještě že muž nezávisí ženě to čím se od něj liší žena, nebo naopak. Kdysi existovaly ČSN – normy pro každý výrobek, ale ne pro chování. To nelze znormovat.

Ne, není, normálního chování lze taky dosahovat. Otázkou zůstává, jak jak všelijak může někdo normální třeba psát, atd… (;

Tak třeba já jsem normální. Různé indície to naznačují. Tak třeba sotva vidím topit se v bazému včeličku, hned se vrhnu do vody a zachráním ji. Totéž platí pro ostatní život – OKAMŽITĚ BEZMYŠLENKOVITĚ pomohu. Přece toto je NORMÁLNÍ. Hroší je, když otevřu tu mordu anebo vezmu do ruky propisku, klábosnici… Ale viděl jsem i hrocha, jak v proudu řeky pomohl topící se impale, hravě si poradil s krokodýlem, který se tam o ni pokoušel a nahnal mu taky bobky a pozor, mluvíme o hrochovi, který je spíše svině než hroch a přesto zjevně „normální“. A ten má 100% jasno, bo mluvit nemusí… ani psát, žejo.