Je někdo z vás podobný ,,šílenec", jako jsem já?

Hledej si přátele mezi lidmi podobně smýšlejícími. Opravdové přátelství se buduje roky. A určitě ne na Facebooku, ale fyzickým kontaktem. Kamarádů může mít člověk mnoho, ale přátele většinou spočítáš na jedné ruce a nepotřebuješ ani těch pět prstů. Často jen jeden.

Bavit se s lidmi je umění. Něco jiného je koketovat s nějakou, aby to vypadalo. Jiná věc je ptát se na cestu, první rande, cesta se spolucestujícím. Třeba s vlastním bratrem si nemáme co říct, pokud vynechám sprostá slova. A někoho vidím jedenkrát a mám chuť se s ním celý den bavit, A taková švagrová přijede jednou za rok nemáme si co říct. A nečekej, že najdeš hned toho podle svých přání. A pozor, často takoví znalci literatury, divadla začnou téma a pak mají dotyčného ve své moci a mohou ho ovládat. Takže pozor ne každý do přijede na krásném koni je princ a totéž platí i o divadle, filmu a pod.

Se svým soukromým není radno se moc zdůvěřovat, i přítel toho může někdy zneužít když se rozejdete. Já jsem měl za svého života řadu přátel, ale opravdových kamarádů jen pár a to ještě bylo v mládí. Teď v podstatě mám jen známé.

To bude záležet hlavně na Vás. Na tom, zda dokážete také slevit, ze svých nároků/představ.
Mám pocit několik let, že obecně mladí lidé leniví a hloupnou. Budoucí možná „elita národa“, spolužáci mé dcery (gymnázium se mi jevili, jako povrchní jelita.
Někteří z toho „vyrostli“ (i z alkoholových dýchánků). Jiní jsou zatím stále jelita, navzdory VŠ vzdělání.
Dcera je od malička „chodící encyklopedie“, introvert. Často bývala nemocná a kamarádky nevydržely, našly si jiné. Kolektiv nebyl kohezní. Každý kopal za sebe a drželi (spíš dívky), pouze ve dvojicích. Kamarády má 2. U chlapců je problém ten, že touží s dívkou spíše „chodit“ než se přátelit. Má psa, přítele, studuje další školu při zaměstnání. Mají maličký kolektiv, tam najdou společnou řeč. Mimo práci se příliš nestýkají (někdy to bylo kino.

Mám 4 kamarádky/pří­telkyně (55 let, ze ZDŠ, 40 let, 36 let a 28 let – ty z bývalého zaměstnání). Každá mi dává něco jiného. Něco jiného máme společné, něco je shodné, zbytek neřeším. Beru si, co mi vyhovuje.

S někým si můžete povídat jen o ruských jezerech, o počasí, o vaření, o domácí práci x úklidu,s jiným i o literatuře (dnes se obecně moc nečte a všude samý dyslektik :)). S dalším o práci, dětech, o vaření i o soukromí. Čekat, že budete mít přátele a všechny zájmy a téma, naladěná na stejné vlně je liché a naivní. Stává se to, je to vzácnější. Lidi sdružují i společné pohybové aktivity, záliby.
Někdy je „problém“ v člověku samotném, je mnoho způsobů, jak na sobě cíleně pracovat. Jak myslet, chovat se, měnit se, přizpůsobit se, vynikat, zapadnout, tolerovat, slevit z nároků. Do 25 (i déle) let je mnoho mladých „nezralých jelit“. Někteří zmoudří, jiní ne.
Na každého někde, někdo čeká. Jistě dříve nebo později najdete někoho, s kým si porozumíte v mnoha věcech.

Asi jo, bo do divadla bych s tebou klíďo zašel zvoníško! Anebo do zoo. (;