Je něco, co nevíte a báli se zeptat, případně byste se nikdy nezeptali?

Pokud něco opravdu potřebuji vědět, tak nejen že se nebojím zeptat. ;) :D
Jiná věc je „strkání rypáku“ do věcí, po kterých mi nic není. To extrémně nesnáším a přísně se tomu vyhýbám, dle hesla „Co se nelíbí mně, nedělám jiným.“ – pokud to tedy je možné. Jsou bohužel případy (celkem řídké), kdy to možné není.

Já bych se chtěl zeptat, kam zmizel mlíkař. A i jiní.

Proč se málo usmíváme?
Proč se nepíšou dopisy?

Proč jsou žebráci a boháči?
Proč umíráme?

Proč? Proč?Proč?
atd.

Jak se ti to stalo? (zdravotní, nebo poúrazový stav)
Koho jsi volil?
V co věříš?

Bohužel jsem se už nestihla zeptat babičky a dědy na spoustu věcí kolem války a pak znárodňování soukromého majetku komunisty. Také vím málo o tom, kam se poděli někteří příbuzní, asi bych potřebovala Poštu pro sebe. 🙂 Vím ale, kdo udal dědu a poslal ho do koncentráku.

Spíše bych se styděl zeptat na některé věci.I když by to bylo ku pomoci.Pokud by šlo o něco choulostivého raději bych se vůbec neptal.

Terra incognita je prostě terra incognita
(o čem nic nevím, nemohu ani nijak nazvat).

Nikdy jsem se nebála zeptat na to, co jsem chtěla vědět.

K odpovědi JirkyF:
To je podle mne spíše ohleduplnost, takt,
nikoliv strach nebo obava.