Jak řešit, když se na tzv. pravdě shodne více lidí, ale přesto je
tvrzení neprokazatelné?
–
Nepomohla by často před zveřejněním subjektivní pravdy zkouška tzv.
Sokratových sít?
Jsou to „Pravda – Dobro – užitečnost?.“
http://znv.nidv.cz/inspiromat/inspiromat-11-2011/precetli-jsme-za-vas/moudry-sokrates
Obrázek
https://pixabay.com/cs/grafika-n%C3%A1vrh-3d-rozvaha-z%C5%AFstatek-875115/
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 7Pro koho je otázka zajímavá? vagra, johana 56, ivzez, Drap, Kepler, independent, aliendrone před 2390 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Krásná otázka.
Já na to obvykle pohlížím ze 2 úhlů pohledu.
Vyjádření „pravdy“ je otázkou definice. V daném jazyce MŮŽU položit jakoukoliv otázku a spolu s ní se mohu ptát i na pravdivost položené odpovědi. Ta ovšem NEMUSÍ mít vůbec žádný význam. Příklad : „Pojídá brglik každý den ragáty?“ Nevíme co je brglik, nevíme ani zda-li existuje natož jestli vůbec jí (o „ragátech“ nemluvě). PŘESTO jsme schopni otázku položit a ptát se na PRAVDIVOST případné odpovědi – a to i když jakákoliv pravdivostní hodnota postrádá smysl.
Velký kus práce na tomto poli odvedli Bertrand Russell (a Ludwig Wittgenstein), kteří odhalili rozpornosti plynouci ze struktury používaného jazyka, přičemž jediným platným unijazykem je matematika. Pokud se budeme pídit po pravdivosti výroků jiným způsobem, vždy nakonec narazíme na „nesmyslnosti“ z daného užitého jazyka vyplývající >> Paradox holiče >> https://cs.wikipedia.org/wiki/Russell%C5%AFv_paradox
Tedy: objektivní pravdy se BEZ pomoci matematiky nemusíme dopídit.
Jelikož na elementární úrovni přechází realita z kategorie lokálně pravdivostní na kategorii nelokálně pravděpodobnostní, musí si „vyšší patro“ s sebou přenést obecné vlastnosti zespoda.
I když můžeme v našem makrosvětě říci: „Tento šutr váží tolik a tolik a nachází se práve TADY“, nelze totéž provést u elementární částice. Tam můžeme maximálně konstatovat: „Tento elektron je rozprostřen někde "odsud“ až po „tam“ přičemž má hmotnost/energii v rozmezí od… do…! (přesně v mezích Heisenbergových relací neurčitosti) Můžeme vykreslit pravděpodobnostní křivku KDE se elektron MŮŽE nacházet, ale NIC nevíme o SKUTEČNÉ absolutní poloze/energii, protože to kvantový svět (Heisenberg) VYLUČUJE!!
Z tohoto úhlu pohledu plyne, že PRAVDA je jen idea – podobně jako ideální platónský svět, ve kterém běžně řešíme matematické úlohy. Používáme k zjednodušenému popisu/řešní problémů „ideální plyny“ či „ideální kapaliny“, „absolutně černá tělesa“ apod. – nicméně tyto v REÁLNÉM světě NEEXISTUJÍ!
I když nerozumíme tomu, JAK se z reality nelokálně pravděpodobnostní stane realita lokálně pravdivostní, je jasné že cihly zůstanou cihlami, i když my je nevidíme, vidíme JEN dům z nich postavený.
Tedy – PRAVDA (absolutní a reálná) neexistuje, existuje pouze vysoká míra pravděpodobnosti.
K Sokratovým sítům >> Stačí to první. Druhé (dobro) je
irelevantní proto, že existují i NEDOBRÉ reálie, které jen proto, že
„nejsou dobré“ nemohu opomíjet. Není dobré přijít o nohu, to ale
není důvod proč se tvářit, že taková možnost nenastane a neuzavřít
např. pojištění.
Třetí (užitečnost) je taktéž diskutabilní. Předpověď počasí na
druhý den mne ráno nemusí zajímat, když vím, že zůstanu celý den doma a
nikam nepůjdu. Je tedy neužitečná. Odpoledne se ale rozhodnu, že zítra
uspořádám garden party – a situace ohledně užitečnosti zítřejší
předpovědi se RADIKÁLNĚ změní. ;) :D
Uff, uff! Snad jsem to vyjádřil pochopitelně. Nezapomínejte, že droni jsou emzáci! ;) :D :D
2 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Kepler, annas Nahlásit |
Pravda je z lidského hlediska vždy subjektivní a vychází z poznání věci každým jedincem a to se může lišit. Odtud „každý má svou pravdu“. Platí to i pro různé skupiny osob. Navíc je to dáno mírou a šířkou poznání, kteréžto je dáno omezením lidského mozku, dobou a místem vývoje a existence subjektu a principů vesmíru. Nikdo nemůže objektivně poznat absolutně vše. Je to dobrá demonstrace nekonečna. Tedy vždy existuje větší, či menší míra nepoznaného, tedy větší, či menší míra nejistoty. A ta může poznání skutečné objektivní pravdy diametrálně změnit. I to co vnímáme, vidíme a cítíme už není opravdová realita. Jsou to jen obrazy seskládané z minulosti a profiltrované našimi orgány a mozkem.
Doplnění: Za pravdu tedy lze považovat to, na čem se většina subjektů shodne, že to pravda je. Jestli to tak je dobře, nebo špatně je jiná věc. A jestli to skutečně pravda je, tak taky.
Upravil/a: Edison
0 Nominace Nahlásit |
Ano lze, ale pouze některé pravdy. Ty pravdy Které lze vědecky potvrdit nebo vyvrátit. U pravdy, kde hraje svoji úlohu subjektivní názor nelze. Lze jen argumentovat, ale v tom případě musí druhá strana být schopna analyzovat argumenty prvního. Pomocí Sokratových sít se sice můžeme posunout, ale i tak 100% jistotu nezískáme. Obdobné je to u lži. Tam zpravidla neni třeba prokazovat pravdu, ale právě dokázat lež. Je to téměř nemožné a i když se nám to podaří, tak většinou zbytek pochybností zůstává. Pravda tedy stále zůstává subjektivním názorem.
0 Nominace Nahlásit |
Co má společného to zda jde o pravdivý výrok s tím jestli to je či
není užitečné či dobré?
Ta kritéria mohou být dobrá pro některé situace, ne pro všechny. A jak je
to podáno v odkaze, tak tam šlo o to zda stojí za to konkrétní věc
sdělit konkrétnímu člověku. Požadoval aby informace které dostane
splňovali alespoň jedno z kritérii: Pravdivost, „dobrost“?,
užitečnost.
Popravdě trochu nechápu jak může být někomu užitečná nepravdivá
informace kterou dostane ale to je jiná kapitola…
Pokud se na „pravdě“ shodne více lidí, přestože je „pravda“ neprokazatelná, jde o domněnku (se slušnou pravděpodobností správnosti).
Pravda je jen jedna (v konkrétní věci) ale domněnek může být více. Bylo by fajn rozlišovat fakta a domněnky.
0 Nominace Nahlásit |
S pravdou je to složité. Máme pravdy nevyvratitelné, například některé fyzikální zákony, nebo fakt, že všichni jednou umřeme. Pak jsou to dogmata panující v určité společnosti, které se autorativně nesmí zpochybňovat, například Sbírka zákonů, nebo články Bible. Zbytek je pravda relativní, která vyhovuje jen určité skupině lidí a s názory jiných polemizuje nebo se ji snaží vyvracet. Třeba pojem „diktatura proletariátu“. Diktatura koho, nebo diktatura komu?
0 Nominace Nahlásit |
Mně se líbí výrok E. Rádla, že „nemáme pravdu, nýbrž pravda má nás“ ;)
Upravil/a: xxx3
0 Nominace Nahlásit |
alliendrone,
díky za perfektní rozbor.
Pravd subjektivní x objektivní, realtivní x absolutní. Ale nejsou časté pravdy přátelské či nepřátelské?
Sokrates. Je to tak. Druh pravdy neřeší, i když to první tvrzení může být subjektivní. Stejně jako dobro i užitečnost. Vždy platí, že záleží na okolnostech. Co jednomu prospívá, to druhém často škodí.
Ad Dochy,
přečetl jste si Sokratova slova? Člověk by měl přemýšlet, než vysloví to, co neví jistě.
Ano přečetl. Tedy alespoň to z odkazu. A vy? 🙂
Sokrates tam neřeší kritéria pro pravdu, ale pravdivost používá jako jedno za tří kritérií pro užitečnost nabízené informace. Je nesmysl pak to síto aplikovat zpátky abychom dostali informaci o pravdivosti. Dobrota ani užitečnost informace nemá přímý vztah k její pravdivosti.
Drap | 1715 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 688 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |