je mi 16 let a mám přítele je mu 25 let. Chtěli bychom spolu začít bydlet, sami dva v bytě jak to udelat a je to možne?

Neblbni. To, že něco chceš, ještě neznamená, že je to moudré.
V 16ti to vypadá jen zdánlivě jako bezva nápad, ale není tomu tak. Máš rodiče, kteří jsou za tebe zodpovědní atd. Řeš to proto jen spolu s rodiči a nikam nespěchej !!
Zkušenost dědka 😉.
Doplňuji:
Ono totiž to společné bydlení přináší mimo pár radostí i spoustu starostí, z toho vyplývajících (což si logicky nijak přesně neuvědomuješ). On bude muset vše platit, ty chodíš do školy a to je jen jeden příklad. Kdykoliv ti to může připomenut a v ten moment máš pocit, že musíš „držet hubu“, on je totiž „pán“. Zakrátko může dojít k situaci, že se ve svých pár letech, ještě před dospělostí předčasně a zbytečně cítíš pod psa a hledáš pak únik. A kam pak, jak dál ?
Nerad bych, abys toho ukvapeného společného bydlení litovala.

Upravil/a: www

Času máš na společné bydlení víc než dost. Být tebou, rozhodně 2 roky ještě počkám, protože ti nic ze společného soužití dvou lidí pod jednou střechou určitě neuteče…

nevím, co na to tvoji rodiče, ale já bych dceru, která ještě není plnoletá a tím pádem mám za ni zákonnou povinnost, samotnou bydlet určitě nenechala…a i když ti to teď připadá kruté a všichni co stebou nesouhlasí jsou ti špatní tak věř, že za pár let se na to budeš dívat úplně jinak…

V 16 letech si vše idealizuješ – sotva jsi vyrostla z dětských telecích let a už by ses vázala? Nic sis neužila . Jistě budou rodiče proti ,ani se jim nedivím – naštěstí moje děti takové nápady neměli – měli rozum . Oni za tebe do 18 let zodpovídají a proto se tomu nediv , že se jim to nebude líbit. Nemáš dokončené vzdělání , nemysli, že to je jen tak o vše se starat a ještě dělat školu . Užívej si mládí – nebudeš litovat – neříkám aby ses s ním rozešla, ale to chození je pěknější to mi věř.

Nevím jaký máš k tomu důvod. Pokud je to „jen“ láska, choďte spolu, ale nesnaž se v šestnácti zbytečně hnát do „usazeného“ života.
Jestli ale ve své vlastní rodině nemáš pocit zázemí a bezpečí a tvůj přítel ti ji „nahrazuje“ a váš vztah je stabilní, zkus to. Ale není ti osmnáct, rozhodují za tebe rodiče, takže je to stejně jen na tom, jestli ti to dovolí oni.
Promluvte si, bez vzájemných útoků, slušně. Třeba najdete kompromis. Můžeš u něho být třeba o víkendu, uvidíš, jestli Vám to bude oběma vyhovovat. To stěhování se zpět je pak daleko horší.

Jsem na tom stejně, akorát přítel je o něco málo starší než Tvůj. Možnost společného sestěhování je – zázemí ani finance pro něj nejsou problém, sám mi to již po nějaké době vztahu nabídl, jelikož to doma není zrovna super. Když vezmu možnost, jak by to vzali rodiče, je tu stále jedno „ALE“ – opravdu velké ale.
Zkus si představit, že by se najednou z velké lásky stala jenom upjatost – pokud by ses s rodiči nedohodla na penězích, musel by vše, včetně Tebe táhnout on. Jak energie za vodu, elektřinu, jídlo, tak i veškeré Tvé potřeby – školní potřeby, oblečení, pokud dojíždíš, tak finance na dojíždění, kredit do mobilu. Opravdu se cítíš na to, abych ho „prosila“ o peníze? To je u mě důvod, proč bych teď do toho nešla. Nechci na něm být finančně závislá. Jak psal „www“ – naráz by měl peníze on a když by ti je nedal (mluvím i o kapesném typu „s holkama do cukrárny / na kafe“), dost by ti omezil soukromý život, byla bys upjatá jen na něj. Případně by ti to časem při hádce mohl „omlátit o hlavu“. I kdyby to teď byla velká láska, tak to může skončit i pěkně černě, stěhování se zpátky k rodičům by bylo horší a po „útěku“ by se nemusely vrátit zpět vaše rodinné vazby, neriskuj to.
Neber to jako poučení, ale názor toho, kdo je na tom stejně jako Ty.