Je lepší čekat na příchod, nebo na odchod?

df

Správně tam má být mně

df

Filip84: jde o to, že očekávaná událost je zřejmá/jistá.

Např. čekám na kuryra ve skladu (nemam žádnou jinou povinnost, takže až přijede pro balík, tak mohu odejit). Kuryr přijede asi za 45 minut. Mezitim mě zablokuje vyjezd z parkoviště jiný automobil a já musím čekat, až mi uvolní průjezd.

Filip84

df: Já jsem to tak, taky, pochopil, že ta pravděpodobnost vzniku děje je blízká materiální pravdě.

Dobře, dejme tomu, dejme tomu, že čekáš toho kurýra & Paket, a že je kurýr ohlášený na 4.00 pm, a je 3.15 pm (což odpovídá těm Tebou uváděným 45 minutám).

Ze zkušeností vím, že je vyšší pravděpodobnost, že ten kurýr nedorazí v 4.00 pm, ale něco mezi 4.15 – 4.45 pm, ale klidně i v 6.00 pm, protože kurýři takoví, často, jsou: mají „velké oči“, no a skutečnost, jestli dorazí v 4.00 pm, nebo v 6.00 pm (berme to, pro toto, jako krajní meze), nemusí být v moci kurýra: třeba dojede do nehody a bude muset počkat, než přijede policie a cestu uvolní, protože se tam neotočí a / nebo není objížďka možná. Nebo jenom „tisíckrát nic porazilo vola“: chytne červenou vlnu, do toho mu spadnou 2× šraňky, z toho jedenkrát pomalý nákladní vlak, dlouhý, jedenkrát budou posunovat, takže dohromady 3/4 hodiny. A do toho dojede do nehody, kde už bude DSVN, ale dopravu bude řídit policie, a on bude na konci kolony a zdrží se dalších 15 minut, než se tím místem prosouká. Jak se Ti může stát, že vytáhneš „černého Petra“ v hospodě, tak se Ti to může stát, jako zákazníkovi, v obchodě, a stejně tak se Ti to může stát jako zákazníkovi kurýrní služby.

Jinými slovy, pokud kurýr avisuje, že přijede ve 4.00 pm, tak je malá pravděpodobnost, že tam v ty 4.00 pm bude. Pokud budeš něco podobného, co jsem nastínil v předchozím odstavci předpokládat, smíříš se s tím jako s daností, kterou nemůžeš změnit (problém má buďto řešení, a pak je třeba aplikovat řešení, nebo řešení nemá, a pak starosti nepomohou, v každém případě, starosti nikdy nepomohou), nebudeš ani nervosní, že už je 3.55 pm a kurýr pořád nikde, naopak, budeš mile překvapen, že kurýr přijel v 4.12 pm.

Stejné je to, dejme tomu, s tím, že Ti někdo zablokuje výjezd. Takový faktický stav, jako jsem popsal v případě kurýra, se může stát i Tobě při cestě domů: protože jsi očekával kurýra v 4.00 pm, ale on přijel v 4.12 pm, tak se, subjektivně, cítíš ve skluzu a podvědomě spěcháš. Do toho Ti, lhostejno kdo, zablokuje výjezd, a ty tam čekáš, lhostejno, že 2 minuty, pokud se subjektivně cítíš ve skluzu a podvědomě spěcháš, připadá Ti to, subjektivně, dlouho. Vyjedeš a dojedeš traktor, ne ten moderní, relativně rychlý, ne, budovatelský traktor bez budky, jedoucí 15 kmph. Silnice s plnou čárou, protivný provoz, takže ho nepředjedeš a pojedeš za ním 15 kmph. Zase, než ten traktor někde uhne, nebo než se objeví místo k předjetí, může trvat řadově minuty, ale Ty, poněvadž jsi subjektivně ve skluzu a spěcháš, tak Tvá frustrační odolnost je omezena, máš tunelové vidění a, lidově řečeno, ti dochází nervy. Dobře, předjedeš traktor, ujedeš minutu a půl, a před Tebou rodinka na kolech, a, samozřejmě, protivný provoz. Narval bys se tam mezi ně, ale nedodržel bys bezpečný boční odstup. Protože už máš nervy nadranc, subjektivně máš skluz, tak se tam mezi ta auta a ty cyklisty narveš. No, a zavadíš děcku o řídítko. A neštěstí je na světě.

Teď si to obrať:

protože jsi převzal odpovědnost za svůj život, a protože vnímáš své okolí, tak je Ti více než jasné, že kurýři jsou jenom lidé, a že to nebývá zrovna honorace, na úrovni, že by si s nimi, asi, slaboproudý ingeniéur o Nezvalovi nepopovídal. Takže si necháš Paket poslat na odběrné místo, a je dokonale jedno, jestli je to balíkovna ČP, nebo zásilkovna, nebo něco podobného. Samozřejmě si zvolíš takové výdejní místo, kde je typově menši pravděpodobnost, že tam bude fronta, a zároveň takové, aby otevírací doba co nejvíce vyhovovala Tvým potřebám. Takže pro zásilku jdeš až v momentě, kdy Ti přišla SMSa, takže je téměř vyloučené, že by tam ta zásilka pro Tebe nebyla připravená. Zároveň si necháš to přebírání zásilek až na konec pracovní doby, a zároveň nemáš „velké oči“, takže víš, jakou průměrnou rychlostí, tak zhruba, pojedeš na to místo, protože máš místní znalost. Tak když je to, například, ve městě, počítáš s 20 kmph, je to 10 km, tak si na to necháš 40 minut. Když se Ti potom stane takový sled událostí, které jsem popsal výše, tak Ty jsi pořád v klidu, protože máš časovou reservu, a navíc, nemáš kam spěchat, jestli přijedeš domů o 10 minut později, svět se tím nezboří.

Status praesens je pořád nějaký a pořád objektivně určitelný, ovšem to, pod jakou situaci si ten status praesens ten který jedinec subsumuje, je silně individuální. Co jednomu nemožno, druhému snadno, a co jeden považuje za normální, druhého vytočí k nepříčetnosti.

Samozřejmě, souvisí to rovněž s mírou neuroticismu, frustrační odolností, ale taky hormonální činnosti (neboli jinak „i muži mají své dny“, nejen ženské mají „krámy“), a taky třeba tím, že někdy opravdu život není krásný, a když je toho nekrásného hodně za krátký časový úsek, výsledek se dostaví. Nicméně na racionálním přístupu, odpovědnosti a frustrační odolnosti se dá pracovat.