Je horší předstírat nemoc, nebo nedodržovat léčebný režim kvůli čemuž nepřijdeme do práce a máme neschopenku?

Pokud „je [někdo] skutečně nemocný, ale odmítne se léčit“, tak ale nemá nárok na dočasnou pracovní neschopnost, jako zákonnou překážku v práci, ani na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, a ani na dávky nemocenského pojištění.

Zákonem uloženou povinností dočasně práce neschopnému zaměstnanci je dodržovat léčebný régime. Konec konců, o tom jsou také kontroly – jestli zaměstnanec dodržuje léčebný régime.

Pokud se zaměstnanec léčit odmítá, má na to právo, ovšem s výkonem práva je spojena také odpovědnost, takže, jestliže tohoto svého, konstitučně zaručeného, práva využije, potom ale musí počítat s tím, že ztratí status dočasně práce neschopného zaměstnance, eo ipso i náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, nebo dávky nemocenského pojištění.

Pak to může řešit různě: vyčerpat si dovolenou (s čímž ale musí souhlasit zaměstnavatel, protože o době čerpání dovolené na zotavenou /až na zákonem subsumované výjimky/ rozhoduje zaměstnavatel, nikoli zaměstnanec!), dohodnout se se zaměstnavatelem na tzv. neplaceném volnu (ale dohodnout, nemá na to právní nárok!), rozvázat pracovní poměr dohodou, no a nebo v důsledku toho, že se neléčí, ztratí způsobilost k práci, a i to může být zákonným důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. V opačném případě bude mít – lidově řečeno – „áčka“, tj. neomluvenou absenci v práci, a v takovém případě mu – prostě a jednoduše – zruší okamžitě zruší pracovní poměr zaměstnavatel pro porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem.

A tím bude problém vyřešen, harmonie obnovena.

Tvůj dotaz je, proto, naprosto a komplexně nesmyslný.

Přestaň už s těmi „vychcánkovskými“ nápady. Buď jsou to úchylárny, sebepoškozování, nebo vyhýbání práci. Ty jsi fakt pro společnost „užitečný tvor“, jen co je pravda. A takové stát živí.

Obě dvě věci nelze srovnávat. Oba případy jsou v podstatě podvod. Jak lze hodnotit horší a v čem se měří, netuším.