Je hanba umět prohrát a nepřiznat chybu a počítat jen výhry? Neplatí, že se člověk často naučí víc z proher než z výher?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ťažko je prehrávať, keď chceme vyhrávať.
Pri neustálom vyhrávaní, bez žiadne porážky, alebo aspoň remízy, je to ako so športovcom idúcim neustále na čele peletónu. Ľahko sa zadýcha, no nestačí len poznať, koľko je do cieľa, ale ak chce vedieť, ako je rýchly, ako ďaleko je druhý, tak musí sa obzrieť za seba a vtedy stráca povedomie o tom, čo je pred ním a spomaľuje. Túto chybu využíva práve ten „druhý“ a prediera sa na čelo. (námet z obrázku)
Priznať si prehru, dokáže ten, čo sa z prehry učí. Spoznať chyby, ktorých sa pri prehre dopustíš, je začiatok cesty k ich náprave.
Uvedené citáty sa zakladajú na životných skúsenostiach.
Ako deti nás učili: Keď spadneš, vstaň, neostávaj na zemi. Kto zaváhal, zaostal.

Neni to hanba. Platí spíše to druhé. člověk se musí naučit prohrávat, nejlépe už v dětském věku. Každá prohra je poučením a motivací současně. Znal jsem i několik dětí, kteří díky výchově, příliš vysokému sebevědomí a rodině, neuměli prohrávat. V dětství se s problémy s tím spojenými poměrně lehce vyrovnávali. Obtížnější to bylo v době puberty a dospívání. Všichni zmínění s tím měli dost značné problémy jak ve škole, v práci i v osobním životě. Dříve nebo později se prohrávat museli naučit, i když to pro ně nebylo snadné.
Pokud bych to zjednodušil, tak prohra je základem spokojeného života. Čím dříve se to člověk naučí, tím lépe.
Se všemi uvedenými citacemi, nezbývá než souhlasit.

„Jsou vítězství, která jsou hanbou.“
Josef Čapek

Není hanba umět prohrát.
Je hanba nepřiznat chybu a počítat jen výhry.

Platí.
Z prohry či neúspěchu jsem vždy naučila nejvíc.

„Sedí“ i citáty.

Poznámka:
Překvapilo mne, že jsem tu našla odpověď od člověka,
který se považuje za neomylného, radí v oblastech, kterým
nerozumí, „argumentuje“ nesmysly a prohru si nepřizná…