Je fakt pravda, že…

To je blábol,ale faktem je,že byly fronty.Jednou,když jsem potřeboval koupit maso na oslavu křtin,vystál jsem si dvouhodinovou frontu a když na mne přišla řada,na otázku řezníka co chci,řekl jsem mu,že plnotučnou hořčici.Nic méně se tomu zasmál a dal mi výběrové maso na řízečky.

Je pravda, že občas fronty byly, ale ve finále jsme měli všichni všechno. Daleko víc mně rozhodí dnešní fronty, například u registru vozidel, na pracovním úřadě, desítky nezaměstnaných na jedno místo a podobně.

Určitě takoví „frontoví bojovníci“ byli, dneska se taky ženou za slevami a to zboží třeba vůbec nepotřebují, hlavně že je to výhodné. Tohle myslím u nás bylo, je a bude. 🙂

Tento reflex u lidí funguje a zvlášť v době, kdy se to, co za něco stálo nedalo sehnat, bych se tomu vůbec nedivil. Můžu ti k tomu říct dvě takové situace. První mi vyprávěl jistý známý, co již po revoluci potřeboval lanařit lidi mj. z ulice. Jedna z metod, kterou používal byla, že s několika lidmi udělali někde fiktivní frontu, no a nevěřila bys, ale další lidi se do ní stavěli, aniž by tušili, na co ta fronta je. A druhá situace, ta už je za bolševika. To vyprávěl nějaký umělec v TV. Přijel někdo z ciziny na návštěvu ČR a jeli přes město a tam někde fronta na nějaké exotické ovoce či co. Tak se ptal na co to je, když mu řekli, že na banány, tak jim odpověděl, že to by si ho raději koupil, než takhle čekal frontu. 🙂

Dobrý vtip :)
V každom zriadení sa nájdu ľudia „nakupovači“ ktorí nakupujú aj čo nepotrebujú, len aby niečo kúpili. Vo filme išlo o nadsadenie, o ukážku tzv.„stádového efektu“, kritiku práve týchto ľudí a kritiku zlého zásobovania hlavne u nedostatkového tovaru. Ale tento problém je i dnes. Pozrime sa zlé zásobovanie:
na reklamu nemeckého obchodného reťazca X, na plagáte je ukázaný tovar xy, keď prídete do predajne, že dostali z toho tovaru len 1–2 kusy a tie sa predali už pri otvorení predajne, ale ľudia stoja fronty a dúfajú, že možno „aj motyka vystrelí“.
Fronta na tovar:
Otvára sa nová predajňa, vchod je zavalený nedočkavcov, ktorí chcú nakúpiť za vyhlásenú zľavu pre prvých 50 zákazníkov. Čo chcú kúpiť? Nevedia, ale je tam zľava. Dokonca v médiách vidíme informáciu o ušľapaných zákazníkoch ako ich ten kúpichtivý dav prevalcoval… bola zľava, bola novinka…neviem čo, ale chcem to!
Z čias mladosti (neskorého detstva): túto vlastnosť sme využívali občas na „puberťacku“ zábavu (zločin už je premlčaný, možno sa priznať). Skupinka sme sa pekne postavili za seba pred vchodom do zatvorenej predajne, na otázku okoloidúcich sme odpovedali potichu (aby nik iný nepočul), že majú nový tovar. Malá hŕba pýta viac. Keď otvorili bolo tam už veľa čakajúcich. na to sme grandsky ustúpili a ponúkli miesto starším čakajúcim (boli sme predsa dobre vychovaní) a nenápadne odišli na druhú stranu… Väčšinou nám to prešlo, pretože nikto sa nechcel priznať, ža sa nechal napáliť. Potom sa aj stávalo, ako hovorí barbakan, že napríklad v papiernictve pýtali horčicu :)

Já jsem to takhle nezažil, vždycky jsem věděl na co je fronta.Takovéto situace možná byly ve městech, na vesnici nikdy.
A tenkrát to byly fronty na zboží bez kterého se člověk buď obešel (nebylo to tak nutně potřeba) nebo tu věc nahradil něčím jiným (toaletní papír novinami, banány domácím ovocem, kterého bylo dostatek).Ale dneska ty fronty MUSÍTE vystát, protože bez toho se neobejdete.FRONTA NA PRACÁKU, FRONTA NA SOCIÁLNÍ DÁVKY, fronta na poště (protože pošty v malých obcích se zrušily a musíte dojíždět do města) atd.Čili NIC se nedělá pro spokojenost občana, ale stále jen a jen pro peníze.

To je pravda. Vím to, protože „strůjcem“ takových front jsem s kamarády byl. A nejen fronty před obchodem, ale stačilo když si nás pár stouplo, třeba na náměstí, a začali jsme se dívat určitým směrem a ukazovat rukama. Dav kolem nás utěšeně narůstal. Ústupová cesta byla vždy zajištěna dopředu. 🙂