Avatar uživatele
annas

Je dětství zadarmo, ale k senilitě se musíme propracovat? Proto senior prohlíží nejdřív jídelní lístek, poté servírku?

Dostala jsem mailem, první část jsou upravená slova Miroslava Švandrlíka.

Obrázek: https://pixaba­y.com/cs/photos/te­rasa-%C4%8D%C3%AD%­C5%A1n%C3%ADk-%C5%BEena-%C5%A1aty-4260700/

Zajímavá 9Pro koho je otázka zajímavá? Odpovědi.cz, vagra, Drap, paul1, zjentek, Kepler, dust8, aliendrone, anonym před 1348 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Kepler

Ano, tak nějak to bude. Je to jako u myslivců: ten mladý má v posteli zajíčka a ten starý zase bažanta.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Drap

Je pravda, že k senilitě je dlouhá a někdy i trnitá cesta, ale u všech toto nefunguje.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Kelt

Dítě se naučí přijímat potravu ještě před svým narozením a tato schopnost ho provází celý život. Zrak se vyvíjí postupně a časem taky slábne. Je pravda, že více než 90 % informací získáváme zrakem, ale mnohé z toho si dokážeme představit – vidíme hory, budovy a dovedeme si představit, stejně tak servírku, nebo ženu, kterou vidíme, si dovedeme představit fyzicky i hmatově, ale skutečnost je jiná a ne všem dostupná. Takže nač nereálná přání, v jídelním lístku vidím a podle názvu si mohu vybrat, na co mám chuť. A platí lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
paul1

Já to zatím dělám obráceně, ale je fakt, že v restauraci jsem už dlouho nebyl, tak nevím … 😁

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Tak jsem na tom zatím dobře,jen ta servírka není jaksi delší čas na obzoru.😊

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Jééé, tak to nejsem senilní, pokud platí! (; ((;

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Zatím nejsem senilní, tak nemusím se ani dívat na lístek, který koneckonců stejně nedostanu a servírky, ty vidíme tak v televizi, ve zprávách ;)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
aliendrone

NJN, senilita (obecně jakékoliv „zblbnutí“ jako Alzheimer aj.) je asi jediné, co mě opravdu děsí. Smrti jako takové se bojí jen hlupák, umírání (způsob) může být sice v některých případech DOSTI otřesné, ale tomu se v případě absolutní nezbytnosti obvykle dá vyhnout (pokud člověk není posera).

Jistě, dá se vyhnout i životu s Alzheimerem třeba, otázka je ale KDY do toho hodit vidle. JAK poznat, že „je správný čas“? Bylo by megahloupé to zapíchnout předčasně (dokud člověk „k něčemu je“, tak by se MĚL snažit), na druhou stranu se domnívám, že existuje bod/okamžik, po jehož překročení již člověk díky mentálnímu úpadku to již není schopen rozumně posoudit. Fakticky dilema, které jsem prozatím nevyřešil (možná proto, že pořád doufám, že to v souladu s rodinnou tradicí se mnou „sekne při plném nasazení“ ;) :D), ví někdo odpověď?

Ovšem jinak nesouhlasím s těmi prioritami vztaženými k senilitě. U mne například k tomuto posunu priorit došlo v době, kdy nikoho ani ve snu nenapadlo mě ze senility podezírat. ;) :D :D

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Rilika25

Příspěvek smazán administrátorem.

před 1162 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
aliendrone

zjentek, paul1 >>> Hoši, neberte si to osobně (je jasné, že ze mne mluví NESKUTEČNÁ závist), ale jste pěkní CHMEYDI! ;) :D :D

před 1346 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek