je bismut nebezpečný?

Projevy akutní otravy bismutem se podobají akutní otravě olovem či rtutí. Při požití rozpustných sloučenin je účinek dráždivý až leptavý, objevují se zažívací potíže, zánět ústní sliznice, fialový lem zubů a jsou poškozeny ledvinové kanálky, ojediněle i játra. Časté jsou vyrážky a pigmentace kůže. Chronická otrava u lidí není známa. U zvířat se jako její důsledky uvádějí zvýšená činnost štítné žlázy a poruchy imunitního systému.

Toxickým účinkům bismutu jsou vystaveni pracovníci oborů, kde se tento těžký kov používá (viz podrobnou charakteristiku), ale s ohledem na jeho nízkou toxicitu a pomalé vstřebávání jsou profesionální otravy bismutem neznámé (Trebichavský et al. 1998).

Účinkům bismutu mohou být sice vystaveni také lidé žijící v okolí provozů, kde se používá, ale daleko závažnější jsou případy požití bismutu a jeho sloučenin z nedbalosti ve farmaceutických anebo kosmetických přípravcích. Ve Francii byl v roce 1978 zakázán prodej léčiv s obsahem sloučenin bismutu pro podezření, že mohou vyvolat encefalopatii.

Bismut je velmi toxický pro rostliny, i když některé druhy rostoucí v oblasti Bi-mineralizace vykazují v popelu řádově desítky až stovky mg/kg (Trebichavský et al. 1998).

http://arnika­.org/bismut
Doplňuji:
Jednomu typu přeměny beta podléhá bismut 212Bi. Při ní se v jádře atomu přemění neutron na proton, elektron a antineutrino. Proton zůstane v jádře a elektron s antineutrinem jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká polonium 212Po.
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Zá­ření_beta

Upravil/a: brillant

Radioaktivní rozpad bismutu je tak pomalý, že jeho radioaktivita dlouho zůstávala skryta. Se 100 gramy bych si vůbec nelámal hlavu. I řada dalších kovů, které se běžně používají, je mírně radioaktivní. např. indium v polovodičových součástkách. I přírodní hliník obsahuje malý podíl radioaktivního izotopu.

Zdroj: http://www.prvky­.com/13.html

brilant: jestli pak tomu co jsi zde dal, také rozumíš , aby jsi mohl radit.

Na rozdíl od většiny ostatních těžkých kovů nejsou jeho sloučeniny toxické

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Bis­mut

No, jedovatý není a je to jeden z nejdéle se rozpadajících prvků (poločas přeměny 2×10¹⁹) a k experimentům se využívá běžně, takže být tebou, tak se vůbec neobávám.
Doplňuji:
Á, pardon, tak jedovatej asi je…

Upravil/a: RyuzakiKate

bizmut je zaradený medzi toxické kovy (od roku 2003 ako nízkotoxický – menej toxický ako napr. olovo, dovtedy považovaný za netoxický).

je rádioaktívny, takže je škodlivý ako konieckoncov všetky rádioaktívne izotopy všetkých prvkov.

netoxické sú iba jeho zlúčeniny.

radioaktivita bismutu: poločas rozpadu 2×10¹⁹ let. Zajímavost: Draslík je zastoupen z 0,012% izotopem 40K, který má poločas rozpadu 1,2×10⁹. To odpovídá ekvivalentnímu poločasu rozpadu draslíku (prvku jako takového) cca 1×10¹³ let. Přesto jsou hnojiva s draslíkem skladována po tunách bez nějakých dalších opatření – přestože má draslík 2000000 vyšší radioaktivitu než ten bismut…
(všechno zaokrouhleno na 1–2 des. místa, doufám, že to nikomu nevadí 😉

209Bi (jediný izotop ismutu vyskytující se b nezadnebatelném množství) má poločas přeměny 1,9*10¹⁹ let, takže aby z něj vyšla průměrně 1 částice radioaktivního záření za sekundu, muselo by ho být asi 300 kg.