Je absurdní, když někteří lidé lžou sami sobě?

Pokud jde o čekání na zázrak, může to být naděje, útěcha, neřekla bych, že přímo lež, ale sebeklam, víra v uskutečnění nemožného..

Může to být v životě třeba tak, že pro někoho nic není zázrak, pro jiné opak – všechno je zázrak. Záleží na tom, co si člověk vytvoří v srdci, které soupeří s rozumem. Je to stejné jako se štěstím.

Když člověk lže sám sobě, lžím věří,. Nechce přiznat, že je na dně a tvrdí že bude určitě líp, i když je jasné, že se tak nestane. Nechce slyšet nic jiného, možná ho „mozek“ před neznámem chrání, neví, co dotyčného čeká.

Nepovažovala bych to za absurditu, Vlastní lež jde těžko odhalit Ale třeba v nemoci dává naději, i když může ublížit, takže „Je lepší nevědět nic, než vědět napůl mnoho věcí.?“, jak tvrdil Nietzsche.

Upravil/a: annas

Ano, je.

V súčasnosti je to realita dňa, žiaľ.

Je to pro ně hlavně pohodlné, o to jde. Mohou zůstat ve své komfortní zóně a ignorovat realitu.

Absurdní ani tak ne, jako spíš naivní. Není schopen se smířit s realitou, tak si namlouvá nepravděpodobné věci a málem tomu i uvěří.

Ano, škodí hlavně sami sobě, někdy i v domnění, že tím přesvědčí (přesvědčili) i své okolí.

Je to absurdní, ale nalhávání patří mezi lidské slabosti.