Ahoj všichni, potřeboval bych nutně poradit. Jsem už zoufalý a
naštvaný. Mám jednoho kamaráda, kterému bych chtěl pomoct. Bohužel jeho
problém tkví v tom, že se bojí cizích lidí. Je mu 16 a nedojde si sám
ani do knihovny, protože má strach, že by musel mluvit s knihovnicí. Teď
v září nastupuje na soukromou IT školu a bojí se že nezapadne, protože
se s nikým nebude bavit. Věčně sedí jen doma, protože nechce mezi lidi,
vše za něj zařizují rodiče. Máte pro mě nějaké řešení jeho
problému? Vřelé díky za všechny rady a tipy.
Doplňuji:
Pro venkovan: Bojí se nového kolektivu a to hodně.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Damiana před 4514 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Tahle fobie se léčí terapií, postupným vystavováním obávaných
situací nebo i léky, ale všechno je běh na dlouhou trať. Rozhodně to chce
kontaktovat odborníka.
Přikládám brožurku v pdf.:
Zdroj: http://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Socialni_fobie_a_jeji_lecba.pdf
0 Nominace Nahlásit |
Základem je najít příčinu. Proč se bojí kamarád kolektivu, proč se
bojí vycházet ven, proč se v bezpečí cítí jen tam kde si je jistý?
Čím si je ale vlastně jistý? Nelze opominout rodinu, vypadá to, jako by
žil až do těch šestnácti na samotce. To s ním rodina neřeší jeho
problémy? Proč vázne vzájemná komunikace? Vůbec se nezmiňuješ
o vztazích s jeho nejbližšími… Je rodina nefunkční? Je on
„hromosvodem“ nebo „terčem“ matky a otce? O tom také nepíšeš…
Právě v disharmonickém prostředí dochází nejčastěji k narušení
psychického vývoje osobnosti, k jeho stagnaci nebo vnitřnímu boji a
protestu.
To, že někdo nastupuje do „nového“ s sebou obvykle přináší strach,
trému a nervozitu, ale možná, v případě tvého kamaráda by právě
takový nový začátek mohl paradoxně dost pomoci. Povzbuď ho a snaž se jeho
obavy rozptýlit tím, že mu třeba pozitivně „vykreslíš“ super novinky,
které ho čekají, na co se může těšit. Ostatně, je mu šestnáct, takže
se rozhodně může těšit na začátek něčeho skvělého, na co bude celý
život vzpomínat a o co by se neměl dobrovolně ochudit. Puberta s sebou
přináší nejen chování excentrické, ale i silně melancholické, kterým
může být dospívající silně frustrován. Vše je ale vždy o silném
prožitku. I proto se dá takový mladý člověk k něčemu snadno zlákat a
nechá se pohltit něčím novým. Ať pozitivním nebo negativním. Zkus ho
nasměrovat k něčemu dobrému, co ho zajímá. V takhle mladém věku má na
deprese dost času a měl by se věnovat tomu, co ho do budoucna
bude bavit.
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
mám podobný problém… buď to musí člověk sám překousnout občas, nebo potřebuje odbornou školu. Od tohoto existují psychiatři, ale počítej, že když se bojí s někým mluvit, že jen tak nepůjde za psychiatrem, musíš ho ty nebo někdo jiný tam dotlačit! Čím dřív, tím lépe. Nebo ho aspoň zkus občas vzít ven na pivo, nebo se nějak jinak uvolnit ;) alkohol i sex rozváže každému jazyk na nějaký ten čas ;)
0 Nominace Nahlásit |
Souhlasím s tím paradoxem o kterém píše >Damiana<. Tím,že se
dostane mezi stejné „IT cvoky“ může být skutečně lepší než
jakýkoliv lékař a prášky,protože budou mluvit jazykem,kterému on rozumí
na rozdíl od nás,kteří jsme v IT většinou „polo,nebo téměř
negramotní“.
Doplňuji:
Psychiatr,léky a jiné škodlivé věci,jsou až to úplně poslední co bych
zkoušel. Dnes mi to vše přijde tak trochu zjednodušované a alibistické.
Kde dříve stačil úsměv,pohlazení,ale někdy
i domluva,vysvětlení,pohlavek,případně výprask,dnes nastupuje
odborník. Na pochvalu „nemají“ rodiče čas,za výprask jim hrozí
vězení,tak ať se stará psychiatr a prášek. Divná doba..
Upravil/a: tom004
0 Nominace Nahlásit |
Problém lze v dnešní době vyřešit. Jedině u psychiatra – slovem a
léky. Pavděpodobně to bude trvat roky, ale stojí to za to. Postupné
zlepšování bude pro kamaráda radostí a povzbuzením.
Zkus s kamarádem jít k psychiatrovi (dovést ho tam, podpořit ho přitom).
Případně jdi nejprve sám k psychiatrovi a domluv se s ním jak na to.
Jistě Ti poradí.
Oceňuji Tvou snahu pomoci kamarádovi. Nenech se odradit těžkostmi, možným
počátečním neúspěchem, vytrvej prosím. Jsi patrně jediný, který může
v současné době kamarádovi pomoci! Václav K.
0 Nominace Nahlásit |
První problém vidím v rodičích. už dávno mu mohli pomoci – zkusit
s ním jít tam a tam apod.
Takže cesta z nemoci existuje jak již jiní píšou. Psychiatr napíše
prášky, psychoterapeut připraví různá cvičení při kterých si nemocný
zvyká na problémové situace.
Je to běh na dlouhou trať, ale výsledek je prakticky 100%. Respektive –
s nemocí se naučí žít, takže své stresové situace bude v pohodě
zvládat.
Mimochodem – myslím, že na Discovery právě o podobných fóbií nedávno
běžel celkem kvalitní seriál. Do ulic se dokázali vrátit lidi, kteří
doma seděli roky. Takže chce to se jen zvednout a jít s tím něco dělat.
A to zvednout je asi nejtežší.
Mimochodem – nebojí se jen teď o prázdninách nového kolektivu
z nové školy?
0 Nominace Nahlásit |
Někteří odpovídající tady tak trochu pletou dvě věci dohromady – psychiatra a psychologa. Psychiatr je spíš na těžší případy, kdy jde opravdu do tuhého a předepisuje léky nebo doporučí ústavní léčbu. Ale to je spíš u psychóz typu schizofrenie, těžší deprese apod. Psycholog (klinický) nepředepisuje nic, ten jen může poradit nebo vést psychoterapii (to ale může i psychiatr, pokud k tomu má výcvik). A právě ta psychoterapie může pomoci s překonámím sociální fóbie (vyhledej na webu třeba termín KBT – kognitivně behaviorální terapie). Léky nastoupí když to fakt už nejde jinak… Překonat tohle vlastní vůlí je téměř nemožné, za pomoci někoho blízkého také většinou ne (určitě mu nepomůžou rady typu: vzmuž se, jsi baba, dělej něco se sebou…).
0
před 4513 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 3408 | |
annas | 2020 | |
marci1 | 2007 | |
Kepler | 1901 | |
mosoj | 1775 | |
da ny | 1339 | |
zjentek | 1202 | |
hanulka11 | 1028 | |
elkon | 962 | |
quentos | 955 |
Děti a zdraví |
Ženy a zdraví |
Muži a zdraví |
Nemoci |
Fitness |
Životospráva |
Ostatní zdraví |