Já se bojím, pokud jsem na průlezce a jsem více než 2,5 metrů vysoko bez jištění. Dále se bojím chůzi po vratkém mostě přes údolí a skoku z prvního a vyššího patra.

Nebojím se však seskoku z malé chatky do hlíny či seskoku z přízemí a chůze po mostě, který je široký.

Trpěl jsem benkinersofobií, decrescofobií a maniofobií. Nechal jsem si udělat vasektomii mozku a od té doby se nebojím. Doporučuji.

Kto sa ničoho nebojí, okrem rozprávkového Nebojsu, vlastne ani nepozná, čo je to strach.
Strach z neznáma, je to vlastne pôvod snáď všetkých strachov, je prirodzený jav u všetkých ľudí (všetkých živých organizmov,ktoré dokážu vnímať emócie). Toto však väčšina ľudí dokáže prekonať, prípadne stlmiť.

Dle některých diagnostiků bych asi mohl trpět xenofobií a islamofobií.
A taky nerad sdílím místnost s pavoukem. Většinou to dopadne tak, že pavouk víceméně nedobrovolně místnost opouští.

Strachu z výšek se říká akrofobie. Jo, tu mám.

Trpím fobofobií.

Mám zemmifobii – „strach“ z potkanů. Jednou mi přeběhl po nohách a od té doby je (naživo) nemohu vidět. Mám pocit, že jsou to zákeřná, útočná zvířata, která přežijí skoro všechno. Dokáže i napadnout člověka, či živit se jeho krví. ☹

Zdroj: http://www.national-geographic.cz/clan­ky/potkani-jsou-jeste-desivejsi-nez-jste-si-mysleli.html

Dříve jsem trpěl hodně gynofobií (od 1–9 třídy na ZŠ mě holky dělali naschváli a ponižovali mě a pak se to nějak tak rozjelo)Ted už ne.

Upravil/a: jirka F

… Odontofobií …

… jo, vejšek se sice nebojim, jen mám závratě …

Upravil/a: Mc Merkurion

Těch je.