Jaký vliv mají podle vás oddělené ložnice na manželství?A máte s tím nějakou zkušenost?

Doporučuju!!!Hlavně po 20–30letech manželství.Nikdo vedle mě nechrápe,akorát tak trochu můj pejsek roztomile vrní.Můžu sedět u PC třeba do rána,/mám ho totiž v ložnici/můžu si číst jak dlouho chci,nikdo mě neříká,abych zhasla apod.Manžel vlastně tenkrát zjistil,že se mu na posteli,kde spala dřív dcera než se vdala a odstěhovala,spí líp,má totiž občas problémy se zády.A na všem ostatním se vždy domluvíme.
Doplňuji:
Pro Valky – časem to taky pochopíš!!!

Upravil/a: hanny 2

Já si naopak neumím představit oddělenou ložnici…můj chlap sice občas v noci chrápe,to jo,ale není to nijak pravidelné ani nijak hrozné,že by se to nedalo vydržet.Ale když mi vyprávěl,že s bývalkou spali každý jinde,trochu jsem to nechápala-jak to provádět,když budeme mít chutě?To se jako připlížím k němu anebo on ke mě,provedeme sex a pak se jako zase odplížíme každý do své postele?Nevím,mě by se takový styl asi moc nelíbil,ale jistě najdou tací,kterým to tak vyhovuje,chrápání ale lze přece vyřešit i jinak,třeba operativním zákrokem,který není nijak složitý,zato chrápání není žádoucí ani pro spánek ani pro zdraví…

Záleží na úhlu pohledu. Když jsme před léty zařizovali domácnost, radil nám architekt pořídit si samostatně dámskou ložnici a pánskou ložnici a pracovnu. Neposlechli jsme ho. Dodnes máme společnou ložnici, ale časem jsem si stejně jako pracovnu zabral obyvák a manželka má svůj kutloch v bývalém dětském pokoji. Naši známí mají oddělené ložnice a i toto řešení si pochvalují. Tvrdí, že když přijde ona touha na manželské radovánky, on začne pískat. V opačném případě dotyčná přijde s dotazem „nepískal jsi miláčku?“.

Neumím si to představit… Co když se vnoci vzbudíte a máte chuť se wpřitulit nebo něco víc, to jako půjdete za manželem/kou vedle do pokoje? :D To se mi zdá šílený a podle mě to totálně zabije manželský život v ložnici… Já si to vůbec neumím představit… Pokud protějšek chrápe, dá se to řešit jinak, nežli tímhle brutálním způsobem..
Opravdu si neumím představit sex oddělených ložnic… – Dneska úterý Maruš, takže jdeme k Tobě? :D
Doplňuji:
Ujch, co tu čtu, vůbec nevím… Opravdu je pro mě nepochopitelné, se s partnerem domlouvat.. „Hele Miláčku, mám teď chutě, tak pojď..“ .. Takhle se přijde o romantiku, překvapení atd… Tohle přeci nejde domluvit ani naplánovat… Souhlasím, že je fajn mít každý svůj „pokojík“ na ty svoje věci a záliby.. Když je manželé nemají společné.. Ale postel by měla být vždy společná…
Zase je fakt, že každému vyhovuje něco jiného… :o)

Upravil/a: Valky

To se nedá říct jednoznačně je to kus od kusu,Mám kamaráda a ten tak žije už od svadby a jsou spolu 35 let a v pohodě.
Doplňuji:
Chci dodat mají spolu 4 děti.

Upravil/a: dědapetr

Tome, já už právě jednu zkušenost s oddělenýmj spaním mám, takže teď to chci jinak.
Když se narodila moje první dcera, ač spala už jako novorozenec celou noc jen s dvojím krmením, její otec se okamžitě z ložnice odstěhoval, aby ho dítě nebudilo. Skončilo to tak, že jsem spala s dcerkou do jejích čtyř let. Během těch let se ale vztah postupně rozpadal – a přiznám se, že jsem si mnohdy říkala, oč raději vidím vedle sebe spícího andílka než nabručeného chlapa. Vlastně se mi už do společné ložnice vracet nechtělo.
Když se před rokem a půl narodila naše Gitulka, můj manžel se z ložnice, kde s námi malinká spala, stěhovat nechtěl. Dokonce první měsíc vstával k malé kromě kojení on, choval ji, nosil, když nespala… Za měsíc už taky spala celou noc, jen se nakrmila a spala dál. Já měla hrozný strach, že malá noci propláče, on bude chodit spát jinam a já budu utahaná, nevyspalá a navrch ještě opuštěná. (U mne to totiž funguje tak, že buď je chlap opora a parťák ve všem, nebo není, já pak chvíli smutním, ale pak se oklepu, koupím si svůj šroubovák a kladivo… no a prostě za pár měsíců toho mužského ani nepotřebuju.)
No ale tentokrát to dopadlo jinak, nestěhovali jsme se od sebe z ložnice, ale stěhovala se v necelém roce malinká do svého pokojíčku, já mám u sebe chůvičku a všichni se vyspíme líp.
Žádné slzy a pláč, jako když jsem tu první ve čtyřech letech začala odnaučovat, že nespím vedle ní… Bože, šoupala jsem tenkrát svou postel od její o metr dál každý týden…
No ale to jsem zabrousila spíš do otázky spaní s dětmi.
Prostě jsem ráda, že tentokrát jsme zůstali spát spolu a vztah nám dítě nenabouralo, naopak. Rozdělení ložnic proto pro mne znamená začátek konce.
(Dnes jde ale manžel na Brutus – a bude tam i nocovat. Ráda ho pustím a zůstanu doma s holkama. A těším se, jak se báječně vyspím sama a v tiché ložnici! 🙂

My máme ložnici společnou,naši přátele oddělenou,on totiž děsně chrápe.Bývala v práci unanená,nevys­palá,tak to vyřešili takhle.Co se týče nás,ne,že by nechrápal,ale já si nějak už zvykla a sama jsem se několikrát přistihla,že si uchrápnu taky.V posteli si vžydycky ještě poklábosíme,neumím si představit,že by druhá polovina postele byla prázdná.Stejně si to každý udělá podle toho,jak mu to vyhovuje.