Jaký máte pohled na lidi, kteří si své bohatství nevybudují, ale zdědí jej?

Absolutně žádný, pokud je neznám. Samotné dědictví nic neznamená a o těch lidech mi nic neřekne. Ale není to horší, než přijít k bohatství vlastním úsilím. V obou případech jde o okolnosti a o charakter těch lidí.
Záleží, jací jsou, jak byli vychováni, jak se k tomu postaví a co s tím majetkem dělají. Zpravidla jsou bohatí dědicové dobře vychováni… hlavní vadou jsou zde zejména celebrity a mnozí jejich rozmazlení potomci (často ve zprávách a v bulváru). Když se podíváme na šlechtické rody (napříč světem), podnikatele, vynálezce, investory, bohaté nešlechtické rodiny… jsou oni i jejich potomci v drtivé většině případů ukáznění a zodpovědní.

Dědilo se vždy, dokonce i pralidé v prehistorii, archaické společnosti… byť se to neřídilo psaným právem a zákony. Dědily se tam často i některé tituly nebo postavení (náčelník, vůdce tlupy/kmene, šaman, aj.).

Proti dědictví obecně nemám vůbec nic. Asi jako když člověk zdědí dům, staré oblečení po rodiči, či zesnulém sourozenci, auto, drobný nebo větší peníz a podobné věci. Patří to rodině; existuje dědičné, vlastnické aj. právo a tak to má být. Zaopatřit rodinu je a bylo vždy jednou z hlavních priorit. Na nějaké socialistické, komunisticko-rovnotářské kecy z vysoka kašlu. Tam rádi vše zabavují, berou si, co patří druhým a radí přerozdělují majetky druhých. Protože „rovnost“, spravedlnost" apod. kravince, přestože jsou to u nich jen prázdná hesla bez významu.

Dědí se i od přirozenosti – genetika. Jak dobré předpoklady nebo zdravotní, fyzické výhody, tak i různé vady. Člověk si nevybere, kde a komu se narodí,
Dědí se i abstraktně i společensky – kulturně, z hlediska tradic, hodnot, apod.

Dědictví je nejen legální, nýbrž i legitimní nabytí soukromého majetku. Dost lidí má mylnou představu, že se s tím pojí hlavně samé pozitivní věci, ale jsou to i (výrazné) starosti. No a lidi hodnotím pak spíše podle toho, jak se o daný majetek starají a jaký mají obecně charakter.

Žádný pohled, je to jejich věc a měli „kliku“. Neříkám štěstí, protože je to štěstí často jen zdánlivě. Někdy to přináší i starosti.

Jiný na ty, kteří majetek zdědí a rozhazují a jinak na ty, kteří majetek zdědí a přemýšlejí „vo co go“. A jinak zase na jiné, kteří dědili majetky, ale ani je nerozhazují a ani o tom moc nepřemýšlejí. A tak bych mohl pokračovat. bylo by to( jak rád říká alien) na traktát 🤷‍♂️

Žádný.
Je to jejich věc a moje by to byla „zbytečná starost“.
Nic mi do toho není.....

Můj pohled na tyto lidi to (doufám) neovlivňuje. Jiní se třeba narodili s těžkým zdravotním handicapem… každý má tu startovní čáru zkrátka někde jinde, ale takový už je život.