Jaký máte názor na vegetariánství a veganství?

Zde asi opravdu lze pouze využívat psychologa, než se to dostane do normálu. Jak píšeš, je to v hlavě. Osobně považuji vegetariánství i veganství za ne zcela normální. Je to proti přírodě a zdravému rozumu. Jsme všežravci, tak normální je jíst všechno a co nejpestřeji. Neznám žádného dlouhodobého vyznavače takového stravovaní, že by vypadal úplně zdravě, i když oni to vidí zase jinak.
Neteř začala v pubertě taky blbnout. Přestala jíst maso, jen výjimečně kousek ryby. Jedla ale vše ostatní, hodně zeleniny a ovoce. Asi po deseti létech se jí to v hlavě nějak srovnalo a jí zase všechno.

Upravil/a: quentos

Moje dcera přešla na vegetariánskou stravu rovněž v onom kritickém věku, startovacím zážitkem bylo pro ni zřejmě zabíjení vánočního kapra. Později se ještě přidala celiakie, nevím jestli to souvisí. Naštěstí do mentální anorexie nespadla. Vysvětlovat jí, že živočišné bílkoviny a vyvážená strava je nutná, bylo marné. V případě anorexie nejde v pravém slova smyslu o nemoc, takže klasická léčba neexistuje, situace je složitá. Lékaři pouze doporučují následující:

Pokud tyto příznaky u svých blízkých pozorujete, v prvé řadě se pokuste si s nimi promluvit. Násilí ani tresty nic nezmůžou. Teprve klidným vysvětlením problému a jeho možných následků může postižený člověk pochopit, jak nebezpečnou činnost provádí. Je nutno nenásilně a opakovaně věc vysvětlovat – ale vyhnout se vnucování jídla, nadávkám, vyhrožování. V případě, že anorexií postižený člověk svoji situaci POCHOPÍ, je nastoupena cesta k nápravě. Upřímně řečeno – bývá však velmi dlouhá.

Více informací na: https://www.ce­lostnimedicina­.cz/mentalni-anorexie-priznaky.htm#ix­zz4zLKQQk40
Přečti si i další odkazy tam uvedené.

Moje nejstarší dcera začala s vegetariánstvím v 17 letech, obě mladší se
k ní po čase přidaly, prostřední mezi 15. a 16. rokem, nejmladší ještě dříve.

Když nejstarší viděla, že mi to dělá starosti, začala pro sebe i pro mne shánět literaturu, pečlivě si promýšlela jídelníček, aby jí nic důležitého nechybělo. Obě mladší už se „svezly“.

Nejstarší začala maso občas jíst v těhotenství, občas si je dá dodnes.
Maso dává i dětem → ne moc často a ne moc, ale dává.
Prostřední si občas dá rybu, nejmladší si občas někde něco od masa „zobne“.
S veganstvím nekoketovala žádná a s anorexií neměla problém ani jedna.

Anorexie je psychické onemocnění, s tím bez odborníka moc nezmůžete.

S vegetariánstvím a veganstvím byste ale vnučce pomoci mohli.
Zkuste jí najít vhodnou literaturu (ta pomůže i Vám → dozvíte-li se více,
sníží se Vaše obavy a vnučce budete moci spíše pomoci).

Nejím maso asi 30 let. Je to každýho věc. Vegan nejsem.

Je to smutné, ale kdo normálně nejí, má nějaký problém. Možná byla chyba, že neobjevila brethariánství, težko říct, jestli je vegetariánství a anorexie mezičlánkem.

No, ale teď vážně, je to v hlavě a je to problém na celý život. I „vyléčeného“ jedince je v budoucnu třeba nenápadně, ale důsledně kontrolovat a to i v dospělosti.

A rada zní, podchytit to dřív, než to bude mít nezvratné trvalé následky na zdraví jedince a nezavdat ani slovní příčinu, jinak se může proces sebedestrukce opakovat.

Důsledné vegetariánství je u člověka ve vývinu problém. U dospělého již většinou ne.
Anorexie je psychické onemocnění a lze s ním skončit v psychiatrické léčebně, ev. i na JIP a na kapačkách.
Doporučuji knihu Rob Grant: Špeky

Tak aby jednoduchá věc nevypadala třeba příliš složitě, také zvaž možnost, že napřed se v mozku „zrodila“ anorexie a teprve TA nastartovala vegetariánství, později veganství. IMHO to bylo právě tak a je dost možný, že to nastartuje i „závěrešný“ způsob diety a tím je pojídání sluneční energie, což se nazývá různě (zírač, sun-eater,…)

__________

Takže celá otázka špatně položená ;)

Upravil/a: zjentek

Myslím, že je každého věc, co jí. Někteří normální jedlíci jí mnohem hůř než vegetariáni, kteří si hlídají, aby měli dostatek všech živin. Bohužel, když člověk jídlo moc řeší, začne se omezovat, pak můžou přijít i problémy. Myslím, že i tady je na každém, aby si svůj problém uvědomil a chtěl s tím něco dělat – třeba i za pomoci odborníků. Ale vůbec si neumím představit, jak to uvědomění může zvládnout člověk v pubertě, který třeba neví ani sám se sebou. Rozhodně bych na nic netlačila, aby se náhodou vnučka „nezabejčila“ a asi bych hledala odbornou pomoc – psycholog/psychiatr by měl vědět, pokud neví, tak ví třeba jiní. Jinak tady je něco o problematice veganství a vegetariánství: https://www.slim­ming.cz/vegan/, ale spíš bych řešila tu „poruchu příjmu potravy“, tedy anorexii – pokud to opravdu je anorexie.