Jaký máte názor na tento způsob urinoterapie?

Nezavrhuji, ale přioznávám, že zatím jsem nějak neměla potřebu vyzkoušet. I když vím,. že urina se přiodávám do kosmetických krémů a většinou to nikdo neřeší.

Vaše otázka mně připomněla, že podrobné ionformace jsem získala z knížku, kterou mám doma. Sám sobě doktsorem od Jilřího CIngroše, který uvádí klady uniterapie. Vím, že s její propagací měl nějaké problémy.

Potírání nebo popíjení vlastní močí se objevilo už dávno v Indii. To autor zjišťoval při cestách po Indii.

Vzpomínám si jako dítě, že už tehdy bylo zvykem případnou řeznou, bodnou či jinou ránu pomočit, čímž došlo k jakési základní desinfekci.

Vím , že kamarádka trpěla bradavicemi na rukou, nic jí nepomáhalo. Najednou je měla pryč. Po dlouhém váhání se přiznala, že je vyléčila urina.

Takže nezkoušela jsem, volila jsem jiné prostředky. Ale nezavrhuji.

Nevím, zda to vzniklo na východě Slovenska, ale u nás na Moravě se to používalo už mnoho generací nazpět. Naše prababičky to ještě znaly, postupně to zaniklo. Desinfekční a sterilní účinky moči jsou známé snad od nepaměti. Horníci v uhelných dolech používají při lehkých zraněních dodnes.
A názor? Proč bych měl mít nějaký názor na něco co funguje? Pokud ano, tak názor je, že to funguje.

Proti zevnímu použití nemám žádné námitky, hlavně že to funguje. Ale počůrat si otevřenou ránu, to bych si tedy rozmýšlel. Zavádět si do krevního oběhu ten bordel, kterého nás ledviny tak pracně zbavily, to rozumné moc není. Kromě toho moč může obsahovat bakteriální infekci o které ani nevíme.

To zní dobře. A jak často proceduru na neduhy na nohou opakovat? Každý ráno? A může sese vymočit do lavoru a nohy si vymočit v koncentrovaným roztoku bez vody? A vymočit znamená tak dlouho, až nám skrabatí kůže? Něco, jako když čoek usne ve vaně a pak má scvrklý ruce a nohy? Jak na to jdeš od lesa ty? Díky.

(Lavorek si můžu vzít i do práce.)