Jaký máte názor na lidi, kteří neumí přiznat chybu, všelijak se vymlouvají, urážejí, jen aby zůstali dokonalými?

Annas, berte ten virtuální svět s nadhledem a rezervou!
S uměním přiznat chybu a omluvit se nyní bojujeme u naší desetileté slečny. Než by řekla, že něco zapomněla, spletla, zkazila, vymýšlí, že paní učitelka jim to či ono zapomněla říct, rozdat… Papírky za gauč určitě nehodila ona! A když už vysypu aktovku na zem, protože je to v ní jak chlívku, samé oslí ucho a samý binec, sedí a říká: Já to uklidím, ale až odejdeš, já za to nemůžu…
Chtěla jsem z ní vychovat člověka sebevědomého, což se mi povedlo, možná, bohužel, až moc. Teď to vidím a snažím se jí vštípit trochu pokory. A jsem nešťastná, že to zatím moc nejde…

Kritizovat – to je usvedcit autora, ze to nedela tak , jak bych to delal ja ,kdybych to dovedl. K. Capek.
Pak je ale i jedno Cinske prislovi :
Kazdy, kdo mi lichoti je mym nepritelem . Kazdy, kdo me kritizuje , je mym ucitelem.

Zalezi samozrejme i na formulaci te kritiky. Kazdy jsme opravdu jiny. I tady , jak ctu Deli , tak ja bych nikdy v zivote synum aktovku nevysypala. To je jejich takove soukromi … v 10 letech , jako jsou pro me dnes spodni kalhotky.
Stavi se tim jen vetsi a vetsi zed mezi dcerou a rodici.
Ale : Je to moje pravda. Kazdy at si ponecha tu svoji. Nekritizuji. Je to kazdeho vec. Davam to zde jen pro priklad , jak jsme kazdy jiny.
A jeste k tomu hrabani. 🙂 Cely zivot je o hrabani… ja si take ted hrabu .. , pozdeji budou hrabat moji synove to , co si ja ted nahrabu … 🙂 … , ale dulezite je , aby si i pri tom hrabani mohli obcas odbehnout k zrcadlu a s cistym svedomim se na sebe podivat do zrcadla. 🙂
Ja hrabu ale tim zpusobem , ze diky te me hromadce maji i ostatni . Alespon miniprovizi jim holt musim dat… ☹ co se da delat , no. ! Ale jen 2 procenta. Vice ne !! 🙂
Zkousi to na 2,5 , ale to ja uz kricim : Ne ne ne ! 🙂 -iv-
Doplňuji:
P.S.
Kenyrts , jen za sebe bych vam chtela napsat , ze ja neboduji podle toho komu davam za pravdu. Boduji podle uplne neceho jineho. 🙂
A netajim se tu s tim.

• iv-

Upravil/a: anonym

Znám pár takových lidí. Komunikace s nimi mi vždy byla hodně nepříjemná,až protivná. Neuměla jsem se před nimi přestat udupávat a mému skoro žádnému sebevědomí,to ještě více ubližovalo a trýznilo. Ale zároven to ve mě probouzelo jakousi sebeobranu. Až když jsem se učila mít se ráda,mě dopomohlo spoustu věcí vidět z jiného úhlu.
Tito lidé jsou zaslepení svým egem,nevidí svět z pohledu lásky,jsou sobečtí a nesmírně tvrdohlaví. Za nic na světě nedají prostor ostatním,jsou nekompromisní a velmi tvrdí jak k sobě,tak k okolí. Závist jim nedovolí otevřít své srdce a místo toho využívají „těch slabších“,na kterých se hojí. Někteří si to ani neuvědomují a někteří to dělají cíleně.
I když nás umí pořádně potrápit,ve skutečnosti si nejvíce ubližují sami sobě.
Nenechte se Annas udupat,nedovolte nevyzrálým lidem,aby Vás na jejich cestě zlomili. Sami zakopnou a tvrdě spadnou na zem. Z čím vyšší výšky,tím hůře se budou zvedat…
Vy si zasloužíte více,než se těmito lidmi zabývat…Máme Vás moc rádi a děkujeme,za to,jaká jste a jak nám pomáháte…:-)

Deli,Vaše dcera z toho vyroste,nebojte…já v to ve svou dceru stále doufám…:-))

Tyhle lidi nemám moc v lásce. Ukazuje jen na to, jací doopravdy jste. Vymlouvající se lidi nemusím. Vždycky je lepší se přiznat a vše říct na rovinu.

Není to pouze ve virtuálním světě, ale i v naší realitě. Ač jsem sebevíc tvrdohlavá, tak zvládnu uznat (a ustát) vlastní chybu. Jenže jsem asi naivní, když to čekám i od druhých..

Měla jsem kamarádku, která musela mít prostě vždy poslední slovo – v její prospěch. A omlouvat jsem se musela vždy já. Asi jsem po čase prozřela, začlo se to opakovat stále častěji a mě přišlo podřadné omlouvat se za něco, co není moje vina. Po čase jsme se přestaly bavit a je mi lépe, jen tyhle lidi o to víc nesnáším..

Nikdy jsem však nepochopila, CO PŘESNĚ z věčných výmluv a urážek mají.. Asi jsem z jiného světa..

Na takové lidi nemá smysl mít jakýkoliv názor, je lepší se jim vyhýbat.

Ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by dokázal vidět své chyby a sám před sebou se z nich obvinit. Konfucius

Blbec nikdy nepochopí,že je blbec skutečně,
pravdu o tom,že je blbec,
říkáš blbci zbytečně.
a
Na každý prase se někde vaří voda.

Ano, takoví lidé mezi námi skutečně existují. Já zatím neměl na nějaké chybování vůbec čas, ale jednou, až si ten čas najdu, a tu chybu udělám (a že se to klidně i může stát), tak ji dozajista přiznám. :)
My měli na škole jednoho učitele a to byl přesně ten případ jak tu popisuješ. On mi zadal u tabule příklad na celou hodinu, já ho měl za 5 minut hotovej (vlastní unikátní metodou) a on, protože nemohl pochopit, jak jsem se dobral výsledku, tak nejdřív řek že jsem to někde opsal, pak to změnil že mi to prej někdo našeptal ze třídy a pak to zase změnil, že už tu asi ten příklad nejspíš někdy dával a já si ho jen zapomatoval a místo jedničky mě chtěl poslat bez známky :), tak mu říkám že ať mi kouká dát za výbornou, když sem to vypočítal a neremcá. A von pořád ať mu ukážu jak jsem na to přišel, že tohle prostě z hlavy nejde, a já se jenom škodolibě usmál a povídám: „to je snad jedno jak sem na to přišel, mám tam někde chybu nebo co vám není jasný? :) "..prostě se mě líbilo jak tápe..a on pak, místo aby uznal že neví, tak se do mě začal před třídou navážet, jaký že jsem to arogantní člověk a podobné věci, načež pak vyslovil větu: "vy si asi myslíte že jste nejchytřejší na světě…“ a chtěl pokračovat,
jenže já mu skočil do řeči a povídám „no myslim, a co jako?“ ..a on si odfrknul a že prej takhle arogantního člověka snad ještě nikdy nepotkal.
A já mu pak řek něco na tento způsob: „Vy tvrdíte že jsem arogantní člověk, když si tohle o sobě myslím, já zase tvrdím že arogantní ste
vy, když ani nepřipustíte možnost že by tomu tak skutečně mohlo být.“ :) ..a to už nějak nemoch rozdejchat a odešel ze třídy. Další tři roky se
pak se mnou odmítal bavit, přestal mi odpovídat na pozdrav a dokonce mě jako jedinýho ze třídy už nikdy nezkoušel. :) Byl prostě legrační :)

V běžném životě jsem se s nimi kvůli této, podle mě dost podstatné „morální vadě“, rozešel a nestýkám se s nimi.
Horší je to tady, v tzv. virtuálním světě.
Takový navenek „dokonalý“ jedinec je ve výhodě, disponuje nebezpečnou zbraní, kterou je částečná anonymita.
Za tou se ve většině případů skrývá, ta ho mrška láká, ta je na jeho straně. Může se tvářit jako milius, může se tak i navenek chovat. Přitom mu vůbec není hanba zneužít, vámi v dobré víře sdělených informací, ke svým nekalým účelům.

Proto doporučuji, aby jste si dobře rozmysleli, komu sdělujete své, někdy i delikátní soukromé informace. Takoví, jak je slušně nazvat…jedinci, na to čekají a ve správný čas toho dovedou dokonale zneužít k vydírání, zesměšňování, snižování vašeho sebevědomí, urážkám apd.
Případné dotazy na své neurvalé počínání, vysvětlí komunitě, s úsměvem na rtech, jako přátelské pošťuchování.
Je zajímavé, že takové osoby obyčejně bývají, zvláště u opačného pohlaví, oblíbeny…
Nakonec několik takových, jak jste si určitě všimla, se pohybuje i na „Odpovědích.“
Mají tady už i svého guru…:-D

Ono je vždy mnohem snazší poukazovat na chyby a omyly druhých než přiznat si svá vlastní zaškobrtnutí…

Já jenom na okraj,je velice zajímavé při čtení Vašich odpovědí sledovat,kdo komu dává zapravdu.....

Rozumný človek dokáže priznať svoju chybu a snaží sa ju napraviť.
Sú však aj výnimky: herec pomýli sa v texte, improvizovaním sa snaží chybu zakryť, aby to nikto nepoznal (okrem veci znalých kolegov)
Horšie je to s tými „dokonalými“, ktorí si tú chybu nevedia a nechcú pripustiť. Taký človek u mňa stráca kredit a jeho poradie vážnosti odsúvam kdesi do pozadia. Keď aj s takým človekom musím pracovať, spolupráca je len na čisto profesionálnej úrovní s minimom mimopracovných komunikácií. Ale hlavu si preto nazakrývam, práve naopak, dvíham.
Nielen na cudzích, ale aj na svojich chybách sa človek učí. Aj keď bolestivo…
Nevzdávajte sa…
Nevzdávajte sa…
Nevzdávajte sa!

Ze zkušenosti vím, že tihle lidé ze sebe většinou ve finále udělají hlupáky sami. Avšak pouze před těmi chytřejšímí. Pro hloupější většinu zůstávají neomylnými… takže jim to funguje, řekl bych.. Ale jak je to s jejich svědomím si moc neumím představit…

Také nemám ráda lidi lhostejné, samolibé, co chválí sami sebe, prospěchářské, nenávistné, neskromné, co jen předstírají a mají masku..nejsou upřímní, vším opovrhují, při hovoru skáčí do řeči, hádavé, někteří dávají rady a pravdu nemají..nakonec si myslím, že tito lidé se pak diví tomu, proč nemají přátele, neuvědomují si své vlastnosti..

Já sama jsem povahy slabší, tak si na mně každý
dovoluje, lidi dokážou být opravdu krutí..

To vše popisuje krásná kniha od Francois de la Rochefoucaulda – Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě, stojí za přečtení..

To je moc hezká otázka k zamyšlení. Nevím teď jak přesně odpovědět, protože je už ve vaší otázce. Je ale zajímavé sledovat argumenty těchto „andělů“, které vycházejí z jejich reality.