Jaký je zásadní rozdíl mezi Titány a bohy z řecké mytologie?

Legendu si přečtěte v odkazu
http://www.ale­gendy.estranky­.cz/clanky/ti­tani.html
-

Ptal jste, kde se můžete seznámit s řeckou mytologií. Možná jste se ke knihám nedostal.
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/v-jakych-knihach-bych-se-mohl-lepe-seznamit-z-reckou-mytologii

Je možné najít i na netu
https://www.go­ogle.cz/search?q=Roz­d%C3%ADl+mezi+Tit%C3%A1­ny+a+BXohy&ie=utf-8&oe=utf-8&client=firefox-b&gfe_rd=cr&d­cr=0&ei=dpOGWtDE­MIeq8wfmmrKgCg

-
"Starověcí Helénové nevěřili v nějakého univerzálního stvořitele, ale měli za to, že lidé i bohové jsou podřízeni neosobním odvěkým zákonům.
Na počátku byl Chaos (chaskein – rozvírám se), neuspořádaná směsice zárodků všech věcí. Vlivem Eróta (lat. Amora), tedy vše pojící lásky, která spojila stejnorodé části, vznikla země – Gaia (lat. Terra) a ta zplodila nebe – Úranos (lat. Caelus), který se nad ní vyklenul. Pod ní se jako protiváha vyhloubila propast Tartaros. Vznikla také tma Erebos .
Gaia a Úranos spolu zrodili 6 Titánů (po otci někdy nazývaných Úranovci) a 6 Titánek, jsou to:
Okeanos (lat. Oceanus) – praotec všech vod a jeho žena i sestra Téthys (lat.Tethys)
Hyperíón (lat. Hyperion) a jeho žena i sestra Theia – zářící rodiče bohů světla: Hélia – boha slunce, Selény – bohyně měsíce a Éós (lat. Aurory) – bohyně červánků.
Themis (lat. Iustitia) – bohyně zákonného pořádku
Mnémosynné – bohyně paměti
Íapetos (lat. Iapetus) – otec Prométhea, Epiméthea a Atlanta.
Kríos, Koios, Foibé, Rheia a nejmladší Kronos.
Po narození tohoto Titána se Úranos rozhodl, že žádné další již nezrodí a tak vznikli Hekatoncheirové (lat.Centimani) – storucí a padesátihlaví obři (symbolizující ničivou sílu přírody) a jednoocí Kyklópové (geniální stavitelé).

Všichni potomci Úrana a Gaie vyrostli do ohromných rozměrů. Otec se proto svých dětí bál, měl totiž vidění, že ho připraví o jeho moc. Zavřel je tedy do Tartaru. Gaia pro svoje děti truchlila a prosila o jejich svobodu. Úranos se však nedal obměkčit. Gaia tedy šla za svými dětmi a vyzvala je ke vzpouře. Uposlechl jen lstivý a záludný Kronos. Ten usekl svému otci přirození ocelovým srpem, který mu dala matka. (Když se Kronovo sémě smísilo s mořskou pěnou, zrodila se podle některých verzí bohyně lásky Afrodíté / Venus.) Za pomocí sourozenců pak Kronos svrhl otce z trůnu a sám se zmocnil vlády nad světem. Úranos za to svého syna proklel a slíbil mu stejný osud, jako on přichystal jemu.
Kronos se ujal vlády nad světem a oženil se se svojí sestrou Rheiou. Nastolil ještě větší hrůzovládu než jeho otec. Své bratry Hekatoncheiry a Kyklópy opět uvrhl do podsvětí. Obával se také otcovy kletby, a protože jeho děti byly stejně nesmrtelné jako on, rozhodl se je po narození spolknout. Byly to: Hádés, Poseidon, Hestiá, Demétér a Héra (lat. Pluto, Neptunus, Vesta, Ceres, Iuno). Když se narodil Zeus (lat. Iuppiter), Rhea zabalila do zavinovačky místo něj kámen, který Kronos nic netuše spolkl, a dítě schovala na Krétě.
Když Zeus vyrostl, dala Rheia svému muži vypít nápoj připravený bohyní Métis (lat. Méns – bohyně rozumu), díky němuž Kronos všechny své spolknuté děti vyvrhl. Začal další boj o vládu nad světem. Na straně Dia stáli nejen sourozenci, ale také někteří Titáni – Kyklópové mu dali všeničící blesky, Poseidon trojzubec a Hádés neviditelnou přílbu. Bitva (řec.Titánomachia) trvala deset let a nakonec v ní zvítězili olympští bohové. Ti uvrhli všechny odpůrce do Tartaru. Atlás, protože bojoval proti Diovi zvlášť urputně, musel za trest nést na ramenou nebeskou klenbu. Vítězný Zeus si pak se svými sourozenci rozdělil vládu nad světem, kterému vládli z Olympu.
Pramatka Gaia byla opět zklamaná – většina jejích dětí se zase ocitla v Tartaru. Poštvala tedy proti olympským bohům Giganty, ukrutné obry (napůl lidi a napůl draky), které zplodila z krve Úrana. Když byli také přemoženi, stvořila obrovského draka Týfóna, stohlavou obludu, která z každé hlavy chrlila oheň. Mnozí bohové se ho tak báli, že utekli až do Egypta a tam se proměnili ve zvířata (proto v Egyptě uctívají zvířata). Zeus na něj nakonec vrhl kus země a tak vznikla Sicílie se sopkou Etnou, kterou dračí hlavy stále chrlí oheň.
Boj s Giganty (řec. Gigantomachia) představuje marný odpor surového násilí proti božskému pořádku. Podstatný rozdíl mezi Gigantomachií a Titánomachií spočívá v tom, že v boji s Giganty poráží syn ne otce za pomoci matky, ale samotnou matku (pramáti). Takto je tedy poražena prvotní mateřská bohyně a je nastolen definitivní, patriarchální řád­.:"

Podle knihy Prométheus. Bitva s Titány – Franz Fühmann

Upravil/a: annas

Já mezi nimi zásadní rozdíl nevidím. Titáni patří mezi prvotní tvořitelská božstva, bohové olympští patří k mladší generaci. Jinak všichni vykazovali pozoruhodně podobné vlastnosti jako mají lidé: ta pakáž mezi sebou neustále bojovala, navzájem se kastrovali, prznili pozemské ženy, měli nemanželské děti a svrhávali se do Tartaru. Co je to ale proti současným bohům, resp. náboženstvím, vedle nich vypadají jako amatéři.

Upravil/a: Kepler

zkus WIKI…:)