Jaký je původ a význam úsloví? Co všechno víme o Mohamedovi?

a není to takhle?

Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.

Zdroj: http://zdenek13­.unas.cz/in/tex­t/okom.htm

Je to vysvětlováno tak,že člověk musí někdy zasáhnout,jed­nat,konat za toho,od koho se to čeká.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Mo­hamed

Každé rčení vzniklo v určité souvislosti…
Jednou stál Mohamed naproti hoře. Tvrdil věřícím, že zavolá horu k sobě a že bude z jejího vrcholu kázat zákon. Lidé se shromáždili a čekali na zázrak. Mohamed volal horu znovu a znovu, ale hora stála nehybně. Pak řekl: „Dobrá, horo, když nechceš ty přijít k Mohamedovi, přijde Mohamed k tobě!“ Všichni ho následovali, protože tón, jímž Prorok pronesl tato slova, zapůsobil na ně silným dojmem. Tak Mohamed místo fiaska z nepodařeného zázraku získal svou troufalou odvahou a chytrou pohotovostí vítězství nad davem.
Historku uvádí anglický filozof F. Bacon v první polovině 17. století v jednom ze svých esejů, nazvaném Esej o odvaze. Chce jím ilustrovat právě troufalou až drzou odvahu lidí, kteří různá zahanbení a nesplněné sliby suverénně přejdou a ještě svým neotřeseným postojem imponují.
Historka sama se však zakládá na východní anekdotě zapsané rovněž již v první polovině 17. století a vztahující se k nesplněnému proroctví 52. súry koránu, tzv. Súry hory mecké. Tam se praví:
„V den, kdy valiti se budou nebesa valem a hýbati se budou hory hybem, běda v den onen těm, kdož (proroka) lhářem zvali…!“ Mohamedovi se však hora nehýbala, a tak si musel pomoct chytrostí. Díky tomu vešel do lidového ústního podání nejen jako vznešený prorok, nýbrž i jako chytrý člověk, který si ví v každé situaci rady
Když člověk není schopen (nebo nemůže) sám něco udělat, musí si druhá strana za ním dojít sama
Nám dostupné zdroje o Mohamedovi jsou především korán, biografie zvané „síra“ a sbírky hadís. Korán sice není Mohamedovým životopisem, nicméně přináší některé informace o jeho životě. Nejstaršími dochovanými životopisy jsou Život Božího apoštola od Ibn Isháqa (z roku 768), editovaná Ibn Hišamem (833) a Mohamedův životopis od al-Waqidiho z roku 822. Ibn Isháq sepsal své dílo přibližně 120 až 130 let po Mohamedově smrti. Poslední typ zdroje, sbírky hadís, nejsou, stejně jako korán, životopisem samy o sobě. Jsou to příběhy o slovech a činech Mohameda a jeho společníků

http://kcjl2.u­pol.cz/kroboto­va/zajimavosti­.doc

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Mo­hamed

Jednou stál Mohamed naproti hoře. Tvrdil věřícím, že zavolá horu k sobě a že bude z jejího vrcholu kázat zákon.
Lidé se shromáždili a čekali na zázrak.
Mohamed volal horu znovu a znovu, ale hora stála nehybně. Pak řekl: „Dobrá, horo, když nechceš ty přijít k Mohamedovi, přijde Mohamed k tobě!“ Všichni ho následovali, protože tón, jímž Prorok pronesl tato slova, zapůsobil na ně silným dojmem. Tak Mohamed místo fiaska z nepodařeného zázraku získal svou troufalou odvahou a chytrou pohotovostí vítězství nad davem.

V češtině smysl troufalé chytrosti (na rozdíl od angličtiny) z tohoto rčení úplně zmizel
a byl nahrazen protikladným významem jakési rezignující pokory. Člověk společensky nebo jinak výše postavený musí přijít, poddat se člověku níže postavenému, bezvýznamnějšímu: když nezačne jeden, musí začít druhý.
Doplňuji:
Jen doplním,že Mohamed byl prorok islámu.

Zdroj: V.E.+různé zdroje

Upravil/a: vagra

Někdy se stává, že to, co se má stát se neděje, dokud tomu nejdeme naproti… Takhle bych to vnímal já..