Jakou váhu má u soudu ateistova přísaha na Bibli Svatou?

Milá barnajko, vidím, že máš dnes v pozdních nočních hodinách, morální dilemata, možná evokovaná předchozím dotazem na poválečná traumata.
Sice rozvíjíš hlubokomyslné úvahy, ale poněkud scestným směrem.
Princip je totiž jinde, soudní systém každého státu je poplatný tamějším tradicím a nábeženské orientaci, ale zásada zůstává stejná a sice povinnost vypovídat pravdivě.
I u nás přece existuje pojem křivého svědectví pro jakoukoliv národnost vypovídající u soudu, stejně jako u soudů států muslimských, hinduistických apod.Tím chci poopravit quentose, protože se u našich soudů nepřísahá, je trestnost formulována u křivého svědectví s obdobným významem.
Takže i pro ateistu (či jinověrce) u amerického soudu, je přísaha jen odlišnou formou povinného procedurálního prohlášení, že bude vypovídat pravdivě.
Ostatně i v USA je spousta ateistů, kteří chápou ten podstatný princip i v odlišném anglosaského systému a respektují jej ve svém původním významu.
P.S. U našich soudů, je-li předvolán svědek, je před výpovědí poučen, že má vypovídat pravdivě, což je vlastně evropská obdoba tohoto institutu.

Je úplne jedno, či prisaháte na Bibliu, Zákonník práce, alebo Harryho Pottera. Prísaha na symbol pravdy, je to procedúra. Hlavné je, že prisaháte – sľubujete.

Důležitý je samotný smysl, samotná podstata přísahy, a ne rituály, které se kolem toho dějí.

Morální dilema: v krajní nouzi při odvracení nebezpečí lze porušit zákon, a tedy i přísahu. Ublížit někomu aby se pomohlo deseti? Záleží na tom, jek velké by bylo to ublížení a jaká pomoc. Okrást někoho, aby se zachránilo deset životů je v pořádku. Zabít někoho, aby se deset obohatilo je zločin.

Všechno už bylo řečeno, tak jenom k podotázce. Pokud nemám dobře propracovanou (promyšlenou) situační etiku, do podobných dilemat se dostanu celkem snadno. Ale i tak, vždycky přece rozhoduje zdravý rozum.

Příklad: Hory, nehoda, 11 lidí visí na laně, lano pomalu praská. Jsem předposlední a uříznu-li posledního, přežije těch deset nademnou, udělám to.

Příklad II.: Mám pod pohružkou, že někdo zabije 10 lidí, zabít určitého jednotlivce. Neudělám to. Zaprvé bych porušil svůj morální kodex (nechat strach rozhodovat za mě; pozor, první případ není o strachu, ale nevyhnutelnosti) a za druhé nemám jistotu, že to ten druhý opravdu udělá.