Jakou profesi mohu vykonávat po vystudování českého jazyka a literatury?

S takovým pravopisem zapomeň, že se na takový obor vůbec dostaneš. Napsat „český jazyk“ s velkým Č je základní neznalost; slovo „lingvistička“ v češtině taky neexistuje.
Takového korektora nikde chtít nebudou.

Upřímně řečeno neumím si představit, že se někdo s brutální znalostí českého jazyka a literatury dokáže dobře uživit. Dokonce i jen čistá znalost cizích jazyků už není takové terno jako ještě před pár lety.
Podle mě na to jdeš přesně z druhé strany, než bys měla jít. Tebe něco baví, máš představu, že to vystuduješ a pak si najdeš takovou práci, kde tu znalost uplatníš. Moje rada je, jdi na to z druhé strany, hledej to / vyjasni si, co bys chtěla dělat za profesi, zjisti si platové podmínky (ono je sice hezké, živit se svým koníčkem, ale pokud si v dnešních penězích domů nepřineseš ani 20 čistého, tak je to dost k ničemu) , a pak teprve řeš, co studovat, v jakém záběru, hloubce, kombinaci atd.

On zásadní problém přístupu tkví v očekávání, že jediným kariérním krokem začínajícího jedince je vystudovat nějaký obor. Většina studentů takovýmto rozhodnutím jen odkládá praktické dopady dospělosti. Já strávil celý svůj život posedlostí ke svému oboru a již ve 13 letech jsem si našel práci. Vyrůstal jsem v rozpadlé rodině – v chudobě a násilí. Prošel jsem snad stovky pohovorů po celém světě. Pracoval jsem v zemích, kde jsem ani neznal jazyk. Přespával jsem s bezdomovci, drogově závislými, či přistěhovaleckými dělníky. Naprosto všude jsem narazil na mladé se šperky a iPhone v drahé restauraci hořekovat nad těžkostmi života a mizerným pracovním trhem. (Já jsem naprostý chudák, mám jen tuto střední školu a nikde mne tu nechtějí zaměstnat. Tak jsem v dobročinné organizaci X, kterou vysávám do poslední kapky a čekám, kdy přiletí pečení holubi do úst.) Sotva jsem vylezl z pouště, hor, nebo džungle. Měsíc stejné hadry, často potrhaný, potlučený a většinou poztrácel všechny své věci. Typická odpověď socky: „Ale ty to máš v životě jednoduché, víš přesně co chceš a umíš si najít práci. Půjčíš mi?“ Jdu tři metry za budovu dobročinné organizace a tam obrovská cedule: „Přijímáme kohokoli. Zoufale hledáme pracovníka.“ Tak tam jdu, vydělám nějaké zásoby a zdrhám ze země někam dál … Možná tomu nebudete věřit, ale mít v životopise ve 22 letech 6 let komerční praxe v oboru je sakra lepší, než kolonka vzdělání: škola X. Jinak obor našeho rodného jazyka je naprosto nerozebratelný. Od korektora, editora, spisovatele, redaktora, kódera, archiváře, překladatele, historika, profesora, … Tady pak prostě záleží na tom, čemu se skutečně budete věnovat.

Všude tam, kde se dá čeština využít v rámci správného vyjadřování či psaní. . Pokud ale studujete odborně CJL, nemůžete jít učit, potřebujete doplňkové pedagogické vzdělání, které je nutné pro učitele.

Kritika je náročná, musíte přečíst dílo autora. Znát jeho styl, názory, snažit se dílo pochopit objektivně. V tomto směru si připomeňte slova Karla Havlíčka B., který je zakladatelem kritiky, jak má kritika vypadat. Může děalt třeba korektora v tiskárně. Nebo v knihovně atd.

Záleží na tom, až vystudujete, co se vám naskytne.

Zdůrazňuji učitel musí mít vystudovaný učitelský obor CJL a něco k tomu – je to magisterské dvouoborové studium na pedagogické nebo filosofické fakultě. Pokud nemá učitelské vzdělání musí si je doplnit.

Proto je lepší máte-li zájem učite, vybrat si učitelství s jiným oředmětem. Třeba DEJ, cizí jazyk, podle toho, ktreré kombinace se na vybrané fakultě otevírají.

Upravil/a: annas

lingvistik, lingvistička – neexistuje
správně: lingvista, lingvistka

Můžeš to zkusit v Akademii věd, která má Ústav pro jazyk český a ještě několik jiných ústavů v kategorii „Humanitní a filologické vědy“.

https://www.av­cr.cz/cs/veda-a-vyzkum/humanitni-a-filologicke-vedy/

Napadají mě ještě takové profese jako knihovník, archivář, herec, redaktor, moderátor, ale tohle všechno i to, co uvádíš, jsou profese, po kterých podle mého názoru není moc masová poptávka.

Nechápu, proč se školy tak málo starají o to, aby nás připravily na úspěch v životě, udržují nás v iluzi, že školní prospěch ve vědních oborech, kterými se téměř nikdo neživí, je pro nás strašně důležitý a že se nějak automaticky přetransformuje v životní úspěch, a nechávají nás, abychom spotřebovali spoustu času na vlastní cestě za poznáním toho, co potřebujeme pro úspěch v životě, aniž by nás na tu cestu aspoň směrovaly. Nevidím důvod, proč by mělo být potřebné, aby školy produkovaly lidi, kteří po vystudování nevědí, čím mohou být přínosem pro společnost.

Učitelé českého jazyka a literatury.