Jakou podobu a obsah má všudypřítomná hudba, která nám ze sluchátek a médií nahrazuje dřívější tichý svět našich předků?

To je pěkný nesmysl. Diskuze s posluchačem na pódiu nikdy neexistovala (až na vzácné výjimky), vždy to byla prezentace něčího přednesu už od antických dob. Jen styl a žánr předkládaného se měnil s dobou, což je pochopitelné. Asi těžko by si v současnosti přišly davy lidí poslechnout přednes Homérovy Ilias a Odysey narozdíl od „stadiónové“ návštěvnosti například Kabátů…

V prvom rade treba rozlíšiť hudbu od hudby.
Nemôžte všetku hudbu hádzať na jednu kopu – to by ste potom mohli aj u knih.
Je hudba na počúvanie, je hudba liečivá, je hudba podporujúca rôzne vášne.
Zjavne máte na mysli posledný typ hudby – tzv. hudba agresívna – tak tá je naozaj nebezpečná, dokáže svojim rytmom sthnúť človeka až do štádia nečloveka. S úspechom sa používa na ovládanie davov. Stačí pozrieť na tie koncerty.
Hudbu podporujúcu vášeň lásky určite nezatracujete.
K diskusii divák,poslucháč – hudba,spevák. Tá ešte býva pomerne často, veď aj potlesk, pokyvkávanie hlavou, alebo nohou v rytme je určité vyjadrenie. Diskusia predsa nemusí byť vyjadrovaná len zvukom, ale i telom,mimikou­,úsmev-slzy a podobne.

Hudba která je pro mne volitelná mi nevadí. Zapnu vypnu, jdu či nejdu na koncert. Ruší mne ten, kdo pouští tu svou tak, že ji slyší široké okolí. Děti jdoucí po ulici na sebe řvou, aby se přes své hrající přístroje vůbec slyšely. Ticho se za chvíli bude prodávat.