Jak chápete "Nehledejme příčiny svých trápení, starostí a bolestí u cizích,…? /celý citát je v doplnění/

Tak tedy gratuluju! Já jsem k té pravdě ještě nedospěl, i když jsem se někdy sám sebe zeptal. Například týrané dítě odpověď nikdy nenajde, a to ani ve stáří. No a svádět své bolístky na jiné je přece jednodušší, ne?

Člověk je motivovaný vnitřně, ale zapůsobí na něj i vnější prostředí.
Myslím si, že často je určité jednání únikem z nepříjemné situace.. Takže člověka ovlivňují především jeho vnitřní motivy, pohnutky. Vše souvisí s jeho temperamentem, s nímž se narodil, protože ten se nedá změnit.

Někdo méně, jiný více si jsou vědomi toho, že své myšlenky, city, emoce a jednání mohou řídit či ovládat stejně snadno jako auto. Snad. Přece řidič musí respektovat pravidla a dodržovat je, aby nezpůsobil nehodu.

Vnitřní motivy. Může to být třeba i tím, že chce být člověk nějakým způsobem uznávaný, chce, aby si ho okolí vážilo, ale to mu to nedává nějak najevo.

I dobře míněná myšlenka se může minout účinkem, někdy je to těžké u člověka, který je bez citu.

Staré zkušenosti uvádějí, že se nemá píchat do vosího hnízda, ale dvakrát měřit, jednou řezat, začít vždy u sebe, někdy i mlčení je výrazem toho, že člověk ví, nikoliv neví.

Ale je pravda, že k tomu, co jste napsala, dojde člověk až mnohem později. Neměl by se stále zabývat svými pocity a říkat si, že to není moje vina. I když ….

Někdy je člověk jako na kolotoči, je důležitější, kdo jej roztočí, nebo zastaví?

Upravil/a: annas

Ono to není vždy stejně jednoznačné. Začít by se mělo u sebe, ale pouze sebemrskání není vždy na místě.
Vždy bude tendence vinit ty druhé, to je dáno mentalitou či povahou jednotlivce.
Optimisté se většinou snaží řešit vše s nadhledem, egoista si málokdy připustí vinu na sobě.
Pomoci může heslo: Když nejde o život, jde o h…

Tak já tohle považuji přímo za PRIMÁRNÍ postup (v případě, že člověk MÁ zájem se „hnout z místa“ – pokud ne, tak vskutku není nic jednoduššího, než svalovat vinu jinam)

Ale POZOR!! Jakkoliv je to správný přístup, tak se NESMÍ přehánět!!! NIKDO není 100% (bohužel ani Aliendrone ne – a dodnes si pamatuji na ten hnusný, smutný den, kdy jsem si tento fakt konečně přiznal) a proto NEMŮŽE počítat se vším a myslet za VŠECHNY!!

Každý, kdo někdy zastával nějakou vedoucí funkci (myslím odpovědně) se s tím setkal – např. dilema „Ano, bylo to opravdu jednoduché, téměř nezkazitelné, ale na druhou stranu je fakt, že jsem věděl, že dotyčný je nespolehlivý blbec, který všechno podělá, ergo – není to nakonec MOJE CHYBA?“ To je opačný extrém, kterému je třeba se vyhnout (a třeba mně se cesta k tomu hledala DOST složitě)! A to samé (nehledat chybu – dle výše zmíněného principu – ZA KAŽDOU CENU U SEBE) platí i v partnerství a mnoha jiných oblastech života!

Najít zde SPRÁVNÝ POMĚR, tedy mezi NUTNOU zdravou sebereflexí aniž by se člověk nedostal k idiotskému sebeobviňování je podle mne u každého individuální, závisí to především na povaze a mnoha dalších faktorech. :)

Upravil/a: aliendrone