dědapetr
Odejít z domova a neposlouchat rodiče jejich rady do života.
Valky
Že jsem nešla studovat na gymnázium, které by mi bylo užitečné. Ale na
průmyslovku – teď jsem silnoproudařka a je mi to k ničemu, nemůžu
sehnat práci a v přijímačkách na medicínu mi to taky nepomůže :((
Elk
Odešel jsem z vysoké vojenské školy – dnes už bych měl parádní
výsluhu. Jenomže člověk takových rozhodnutí v životě udělá víc a
zjistí to až později. Inu bez toho by to nebyl život.
Deli
Když byl 1.dceři rok, rozešla jsem se s jejím otcem. Po pár měsících
jsem se nechala ukecat, vzala ho zpět a když bylo malé 2,5 roku dokonce jsem
si ho vzala.
Po svatbě nastalo peklo. Konečně na mne měl ten papír!!! Dcerka si dokonce
pamatuje, jak jsme utíkaly z mého bytu jen tak jak jsme byly oblečené,
v domácím… bylo jí necelé 3 roky. Otce nesnáší, nechce ho vídat
doteď, i když on se snaží. Tvrdí, že si to nemůže malá pamatovat…
Pamatuje si to.
Když jí bylo 3,5 roku, rozvedla jsem se.
Lituju toho, že jsem se k němu tenkrát vrátila. Mohla jsem si mnohé
ušetřit.
barnajka
Odejít ze střední 3 měsíce před maturou – bylo to sice ze
zdravotních důvodů, ale možná, že kdybych zatla zuby, nějak bych to
doklepala… Tohle mě fakt mrzí hodně.
Pak mám ještě jedno osobní selhání, kterýho sice lituju, ale zpátky bych
ho vzít nechtěla. Odvíjí se od něj moje současný štěstí, takže
potvrzuju to, co říkáte: všechno zlé je k něčemu dobré :)