Jaké následky na psychickém zdraví zanechá dlouhodobá samota?

Samota nevím, ale Deník N přinesl velmi zajímavý rozhovor s pp. doktorem Höschlem, ocituju dvě pasáže:

"Zmiňuje v té souvislosti takzvanou gottlandskou studii, v níž se švédský ostrov Gottland stal v jistém slova smyslu epidemiologickou laboratoří. Na ostrově vládla vysoká sebevražednost a Wolfgang Rutz, tehdy jediný tamní psychiatr, se rozhodl, že proškolí všechny zdejší praktické lékaře v tom, co je deprese, jak se léčí a jak ji rozpoznat.
A co se nestalo.
Během dvou let klesla – převážně u žen – sebevražednost na polovinu. „Je mimo jakoukoliv pochybnost, že pomohla edukace praktiků. I proto nesmíme polevovat. Povědomí o depresích je jednou z forem prevence,“ uzavírá.
„A proč to fungovalo lépe u žen? Ženy bývají sdílnější, začnou o svém problému spíš mluvit a snáz se zachytí v záchranné síti. Muž mlčí. Mlčí. A pak se zabije. Ženy jsou statisticky čtyřikrát depresivnější než muži, ale sebevraždy dokonají dvakrát častěji muži.“

Jak vnímá nárůst depresivity a úzkostnosti u mladých lidí? „Je to bolestný problém. Ukazuje se, že psychiatrie s tím vůbec nepočítala, není na to dimenzovaná, systém byl dramatickým nárůstem potíží zaskočen. I kdybyste chtěla, neseženete dětského psychiatra,“ zopakuje bohužel několik let známý fakt.
A co všechno podle něj mohlo nárůst způsobit? „Je to dané mnoha věcmi. Jednou z nich může být snížená tolerance k nepohodě, existují nové diagnózy, psychiatrizují se dřív nepsychiatrizované případy, jako je třeba ADHD. Posun paradigmatu s sebou nese pacienty, se kterými systém původně nepočítal. Díky osvětě se také méně rodin stydí odborníka vyhledat. V neposlední řadě za tím vidím i biologické důvody, třeba dramatický nárůst věku rodičů. A spoustu dalších faktorů, o kterých toho moc nevíme: způsob života, komunikace, online svět a samozřejmě zmíněná pandemie. Vše se splétá v hrozivý vektor.“
Kdyby měl kouzelný prsten a mohl změnit něco, co by dětem pomohlo, co by si vybral?
„Zařídil bych autentické vztahy v rodinách. Aby byl čas a prostor si s dětmi povídat, hrát. Neuspokojovat jejich potřeby jen materiálně. Nejhorší, co dítě může slyšet, je: ‚Běž si hrát.‘ Komunikace v rodinách byla nahrazena komunikací v elektronických médiích. A ačkoliv je dítě stále s někým ve spojení, v autentickém kontaktu je opuštěno.“

Namítnu, že ani v dobách bez sociálních sítí spousta rodičů dětem nevěnovala dost pozornosti. „Jsem přesvědčený, že těch autentických kontaktů je opravdu míň. A venku na hřišti nebo na dvoře se vytváří první vazby mezi vrstevníky a trénují se zrcadlové buňky, reagujeme na to, co dělá ten druhý. Neříkám, že technologie jsou viníkem, ale svou roli hrají.“
Spousta dětí ale přece online a reálný svět kombinuje… „Ano, ale ti, kteří mají oba světy, nepáchají sebevraždy. Tím kouzelným prstenem bych každopádně zkusil zlepšit komunikaci v rodinách. Já vím, těžko se to vymáhá, svět se prostě změnil, něco k horšímu, něco k lepšímu. Co nakonec převáží? Uvidíme. Každá epocha s sebou nese vedlejší ztráty.“

https://denik­n.cz/1503584/­jsem-jako-rehor-samsa-ktery-se-rano-probudi-jako-brouk-rika-laureat-ceny-neuron-cyril-hoschl-o-sve-tezke-nemoci/?ref=tit

cappuccino: Ta otázka byla jen teoretická. Navíc, samota je pro mě cizí slovo. Děkuji.

I pokud jde o ženy? 😁😁