Jaké byly ceny u zubaře za komunistů?

To jsou kydy!

Stejně, jako dnes, je potřeba rozlišovat mezi zdravotní péčí jako takovou, a mezi kompensačními pomůckami, mezi které se řadí i zubní protetika.

Těsně po válce začala RČS usilovat o universální zdravotní péči. Budeme-li se bavit o padesátých letech, po zrušení tzv. zaměstnaneckých pokladen, pak lékařská péče ve stomatologii byla zdarma. Kompensační pomůcky se hradily plně, tj. můstky, korunky a částečné či totální vyndávací náhrady.

Se vznikem ČSSR se stala universální zdravotní péče (alespoň theoreticky) dostupná i ve stomatologii. Stát tedy platil jak zdravotní péči, tak veškerou protetickou práci, ovšem v rozsahu, který odpovídal zdravotnímu stavu pacienta, nikoli jeho přání.

Byť se to, laicky, nemusí zdát, tak mezi stomatologií raných 60. a konce 80. let je propastný rozdíl. Zatímco na začátku šedesátých let ještě neexistovala laterární kondensace gutaperčí za studena, keramická protetika či implantologie, na konci osmdesátých let všecko toto bylo dostupné. Dostupný už byl i dosovaný amalgám, ovšem ne u nás.

Pomineme-li svéráz centrálně plánovaného zdravotnictví a to, že od roku 1954 nebyla koruna československá mezinárodně obchodovatelnou měnou, a z toho vyplývající nedostatek tzv. valut, a tedy omezená dostupnost jakéhokoli zboží, které země RVHP neuměly dodat, nebo uměly, ale v nedostatečném množství, či kvalitě, což se tehdy projevovalo ve všem (jako v každé době je „něco“), a to, že československé zdravotnictví procházelo v 80. letech krisí, tak stomatologická péče odpovídala, zhruba, možnostem té doby.

Pacient, tedy, za protetiku nikdy neplatil a neplatil ani materiál, pokud podle rozhodnutí lékaře byl materiál, či nákladný léčebný postup, potřebný k zachování jeho zdraví. Příkladem může být zhotovení pevné protetické náhrady z dentální slitiny s vysokým obsahem drahých kovů (čemuž vy říkáte „zlaté“, no zlatá protetika by byla k ničemu, zlato je měkké) u alergického pacienta – ten podepsal prohlášení, že doma nemá zlato, které by mohl poskytnout na zhotovení slitiny, a pak to potřebné zlato zaplatil stát, v rámci systému universální zdravotní péče. Pokud, ovšem, pacient alergický nebyl, a nebyla přítomna ani jiná kontraindikace, a trval na zhotovení protetiky ze slitin s vysokým obsahem drahých kovů, musel, do haléře, zaplatit ten drahý kov, který byl pro zhotovení protetické práce potřebný. Proto někdo neplatil nic, někdo platil Kčs 300.00. Ale neplatil za lékařskou péči, neplatil ani za protetickou práci, platil, jen a pouze, za to, že si vyžádal protetiku v kvalitě, kterou lékař nepovažoval za potřebnou ke kompensaci jeho defektu. To je celé! 🙂

Těhulky do šestineděí, děti vředaři aj memocní pacienti včetně těch alergických na pryskyřici měli zlaté korunky/členy můstků a skelety zdarma. Jinak se zlato platilo a Palargen také.
SNÍMACÍ NÁHRADY DNES NEJSOU ZDARMA (ivzez)
Pouze někde celkové snímací náhrady. Obvykle se vybírá (nestoudný) doplatek až 500 Kč. Pokud si pacient vyžádá u horní náhrady transparentní patro, musí si většinou připlatit.
Za lité konstrukce (spony, třmeny, skelety) v částečných snímatelných náhradách pacient vždy platí (také 5 – 10 tisíc). U hybridních snímacích náhrad pacient také připlácí.
Provizorní náhrady fixní (pevné) i snímací hradí zcele pacient.
Na fixní náhrady (korunky, členy můstků) dílem přispěje ZP, větší část z celkové ceny (tj. ordinační a laboratorní části) uhradí dnes pacient.

O platbách za provozorní náhrady vím, ale těmi snímacími mne překvapujete. Měla byste prosím nějaký odkaz?

Od kdy a kde se vybírá poplatek za snímací náhrady? Mému známému dělali před necelými dvěma roky nové bez poplatku.

Minimálně od r. 1996, kdy VZP tvořila první ceník úhrad ordinacím (tehdy příspěvek ZP, doporučená cena cena laboratoře+ podíl ordinace – tam zůstává vždy více peněz i u oprav, kde sestra vypíše pouze pracovní štítek),
Našla jsem ceník jedné ordinace:
http://www.la­dislavzaruba.e­u/?q=content/ce­nik-stomatologicke-protetiky
ceny jsou i v jednom městě u různých lékařů velmi odlišné

81042 kořenová nástavba = 1404,– Kč: tatínek bude platit za 10 dní 450 Kč, jedná se o horní 1 ;)
Úhrada za částečné snímací náhrady je v ceníku z odkazu velmi „lidová“, u nás je cena všude vyšší :(
http://filesrv­.compugroup.cz/den­tist/DentistHel­p/prehledy-statistiky_souhrnny-cenik-protetiky.htm
!!!
http://www.zdra­votnickydenik­.cz/2014/10/vy­roba-hrazenych-protez-nas-ruinuje-stezuji-si-zubni-technici/
http://www.vzp­.cz/uploads/do­cument/stomag-971.pdf

Děkuju za odkazy. Pročetla jsem si je
a vypadá to, že postup není jednotný.

Podle mé zdravotní pojišťovny (pochybuji, že by porušovala platné předpisy) má být snímatelná protéza bez doplatku pacienta. Podle ceníku VZP až na pár výjimek také.

Zaujal mne MUDr. Záruba provizorní náhradou bez doplatku.

Podle mých informací by si měl provizorní náhrady kompletně hradit pacient – dokonce i v případech, kdy bez ní nemůže vykonávat své povolání – např. učitel apod.)…
___

Vím o minimálně 10 lidech, kterým v posledních dvou až čtyřech letech dělali v různých ordinacích částečné i úplné snímatelné náhrady „na pojišťovnu“.

To ale neodpovídá informaci o doplatku za snímatelnou náhradu od roku 1996…

Zdá se, že k tomu stomatologové přistupují různě…

Shrnula bych to takto: Podle zdravotních pojišťoven mají být snímatelné protézy pro pacienty (až na výjimky) bez doplatku.

Možná, že někteří lékaři pacientům nabízejí jiná „kvalitnější“ řešení, aby si i v těchto případech přišli na nějaké peníze.

Otázkou je, proč si to pacienti nechávají líbit.

Blbost, máš v tom hockey!

Protetické práce jsou buďto hrazeny plně, hrazeny částečně, nebo nehrazeny vůbec.

Pokud si pacient zvolí, v rámci jeho konstitučně zaručeného práva na svobodnou volbu, protetickou náhradu v základním provedení (a co je, nebo není, základní provedení, se časem mění), pak snímatelná protetická náhrada v základním provedení patří mezi protetické práce plně hrazené ze zdravotního pojištění a stomatolog, tedy, po pacientovi nemá právo vyžadovat hrazené jakékoli částky.

Pokud si ovšem pacient zvolí protetickou náhradu v nadstandardním provedení (deflex, vivaflex …), pak se jedná o protetickou práci, která NENÍ hrazena z veřejného zdravotního pojištění a celou protetiku zaplatí pacient, tedy i práci laboratoria, čas stomatologa, materiál, všecko. Ceny jsou odvislé od tzv. minutové kalkulace stomatologického ambulantoria a protetického laboratoria, proto mezi nimi může být – laicky nahlíženo – redundantní diarchie. Toť celé.

Samozřejmě, v těch cenách se jeden hned tak nevyzná ;)
Ti mladí by nejraději pacienta sedřeli z kůže a pracují rádi s nadstandardními materiály.
Hodně záleží na materiálech. Např. kořenová nástavba může být litá z kovu (dříve stříbrná slitina Konstrulit a Koldan), nyní nejčastěji z oceli a nebo třeba ze sklokeramiky..
U provizorních náhrad zálleží na jejich rozsaho (jsou to snímacé náhrady) a kdy se dělají. Pokud se nasadí hned po vytažení zubů (tedy otisk před extrakcí), hradí si pacient. Pokud se nejprve extrahují zuby, po zahojení ran a sliznice (několik týdnů)se otiskuje, mohla by být zdarma. Záleží na lékaři, jak šetří pacientovu kapsu.
Taková provizorní náhtada má svou „životnost“ „může“ být vykázána jako definitivum. Nárok na snímací protézu a příspěvek ZP či úhradu je vždy po 3 letech. Pokud snímací náhraad nesedí, řeší se úprava rebazí (příspěvek od pacienta) nejdříve po půl roce od odevzdání = vykázání ZP. Jinak hradí zcela pacient bez příspěvku ZP. Opět záleží na způsobu provedení (v ordinaci, vařená v laboratoři nebo jen Ufigelem).
Snímací náhrady nebyly od r. 1994/1996 nikdy zcela zdarma, za lité kovové součásti se platilo (pár set, nyní i pár tisíc) pouze celková snímací náhrada by měla být stále zdarma.
Cenu určuje lékař…

Poplatek se vybírá v ordinacích, hotově nebo lze platit kartou, případně prostřednictvím faktur.

… tedy z účtu (někde přispívá pacientům zaměstnavatel, spořící fondy, ROH…)
Není to „poplatek“, ale „doplatek“ za pretetiku 🙂

Mapel >>> ty jsi ale arogantní…podívej, např. zubní „protézy“ – a to jsou všechny ty implantáty (takový si ty nebudeš moci nikdy dovolit, stojí třeba průměrně 40tisíc), korunky, můstky atd. Já věřím tomu, že ti tu práci udělali zdarma, ale ten materiál se k tomu nepočítal. Oni taky měli velmi nízkou úroveň, a nevalné vybavení, proto se ptám…

Myslím že mluvit o nízké úrovni neni na místě. Osobně znám několik případů, kdy si cizinci / západní, včetně Američanů/ nechávali dělat u nás zuby.

Mapel > implantáty všech zubů by mohly stát 750 000,– Kč – měli tohle komunisti zdarma?

Implantáty? Nejsem si jistý, jestli za komančů byly už zubní implantáty. Navíc tvorba cen tehdy byla jiná, než dnes, ceny nebyly tržní, ale vytvářené uměle. Občas nelogicky. À propos, z čeho soudíš, že Mapel by si nemohl dovolit zubní pi*oviny za 40 klád, on tu někdy rozkládal své majetkové poměry? Navíc, jeden člověk s nízkým příjmem může být schopen z mála šetřit třeba několik let, jen aby se dočkal svých vysněných zoubků; druhý člověk (třeba já) by byl schopen to zatáhnout třeba ihned, ale nedal by za to (nebyl by ochoten za to dát) ani 400 korun, nota bene 40 papírů. Jsou prostě věci, u kterých mi ještě nikdo nebyl schopen vysvětlit, proč bych za to měl platit takové nehorázné kroupy a produkty zubařů patří mezi ně.

Komančové zubní implantáty neznali – to je znakem kapitalismu, a oni byli „dělnický stát“ s „Dělnickou stranou KSČ“, fuj komunisti :DDD
U nich byly jen rtuťové plomby amalgam, nevím jestli znali bílé korunky. Místo zubů měli lidé „třetí“ už v padesáti, do důchodu chodili v šedesáti sedření jak nad hrobem, samé konzervanty a rakovina…:DDD

Tady nešlo o tvých „40papírů“ a lakomost, ale o tu aroganci: „u komunistů bylo všechno zadarmo“------- byla jen rtuť a rakovina:DDD

Potraviny byly velmi dlouho a později i s honěním se za výnosy členů JZD a Statků a lesů BIO (více než des).
O kvylitě masných, mlékárenských a jiná´ých výrobků nemůže být pochyb. Měli jsme přísnější normy a přestože socialističtí zaměstnanci kradli co se dalo,potraviny v obchodech a jídlo bylo mnohem kvalitnější. To je prostý fakt!!! 🙂
Rakovinu správně zmiňuje cochee…

… omlouvám se za „tiskařského šotka“ (musím si už rozsvítit lampičku, obrazivka už mi nestačí) :)))

Komančové samozřejmě zubní implantáty znali!
Stejné, jako měl tehdy Západ. Používaly se při rekonstrukci čelistí a chrupu po úrazech u alergiků apod. Ne převážně z kosmetických důvodů jako dnes. Neskákali jsme tu přece jako opice po stromech :D
Pryskyřičné „bílé“ korunky byly dvojího druhu co se týká zpracování = polymerace (a kvalitní). Byly porcelánové zuby do protéz i korunky.
Dělaly se „bílé“ plomby (ne u dětí) – např. Evicrol.
Dnes mají lidé „třetí“ zuby (snímačky) lidé už i ve 30.
To se za komančů nemohlo stát, pokud děti a studenti neutíkali z poravidelných prohlídek 2× ročně a ošetřování kazů zdarma. Dnes je to na rodičích a od 18 na každém jedinci. Lidé jsou bobkaři a čuňata i dnes. Na ošetření mrtvých zubů = zaplnění kanálků + plomba nemají dostatek peněz a na „špičkovou“ ani průměrnou fixní protetiku nemají peníze :( Končí předčasně na snímacích náhradách .
U komunistů opravdu bylo vše zdarma!!! Péče kvalitní. I tehdy k nám jezdili „němčouři“ a platili s radostí za komunistickou kvalitní protetiku :D
Amg se míchal ručně a mohlo dojít k přebytku volné rtuti, pokud sestra správně neodměřila přášek a tekutinu a byla líná (těžší míchání) a pokud to „nezachránil“ lékař po nacpání amalgámu v ústech.
Dnes se samozřejmě používá téměř stejný materiál, jen je dodáván v kapslích a vše míchá přístroj. Safargám (ANA2000) obsahuje též rtuť.
Na pryskyřice je mnoho pacientů alergických, nemají jinou možnost a u větších plomb se v molárech i premolárech na pevnost ve skusu osvědčuje více výplň amalgámová… ;)

pak ale nechápu tvou otázku výše, jestli byly za komů zadarmo implantáty za třičtvrtě balónu v dnešních cenách. Moje lakomost není lakomost, jen selský rozum. A o rakovině nemluv, dnes jí tu máme daleko více.

Ano, byly, ale až v době, kdy je československé zdravotnictví bylo s to poskytnout, implantologie je relativně mladý obor.

Rozdíl byl v tom, že různé instrukce ministerium zdravotnictví určovaly, kdo má na jakou péči nárok, a aby – vůbec – přijala příslušná klinika k léčbě pacienta implantátem, musel být subsumovatelný pod skupinu osob, jež na takovou léčbu mají nárok. Dneska je to tak, že o tom rozhoduje pacient, a když se pod příslušnou skupinu „nevleze“, tak si to jednoduše zaplatí (ve stomatologii).

U „normálních“ pacientů nepřicházela léčba implantátem v pořad, protože defekt chrupu šlo sanovat klasickou protetickou prací – korunkou, můstkem, snímatelnou protetikou.

Mluvíte tady o implantátech jako by to bylo vrtání zubů. Implantovat čep se také nemůže každému.
Jestli to lze, musí se udělat testy, které si také zaplatíš.
Implantovat čep znamená 8 000 Kč a keramická korunka na něj dalších 10 – 14 000 Kč. A to máme jeden zub, který také může vypadnout.