Asi by mu takový idiot řekl, že tam číhají imperialisti a zlý lidé, kteří by mu mohli ublížit a proto se musím bránit tím, že tam nebudeme nikoho pouštět. A dále by třeba vykládal jak tam chudáci lidi musí být na ulici jak nemají práci a nemají co jíst. To že si za to můžou lidi většinou sami, protože se jim jednoduše dělat nechce a radši se budou jen tak poflakovat to už by samozřejmně neřekl. Jo jo co řekli nebo na co šáhli to sprasili – komusnisti zavšivení. Byli schopni si vymyslet různé nesmysli a zkreslovat informace. Pravý důvod byl samozřejmně jinde. Lidi by viděli jak se tam žije, že mohou volně podnikat, vlastnit svůj majetek – obchody atd.. můžou se svobodně vyjadřovat atd… Bohužel na takový základ již asi mnoho ldí zapomělo. Mě se, ale nechce věit, že máme všichni tak krátkou paměť. Přece nejsme jen stádo tupých ovcí. Bude 17 listopadu, že by nám svítala naděje? Pojďme všichni něco udělat a vyjádřit se tak jak nám to umožňuje ústava

Když jsem po mnoha obstrukcích a ponižování jela poprvé do Západního Německa, překvapilo mě, že ačkoliv nás tady údajně hlídali před imperialisty, závora na hranicích se otevírala směrem dovnitř, takže jsem musela autem couvnout , vojáček otevřel závoru a já projela do toho „nebezpečí“. Jsem šťastná, přez různé potíže, že jsem se dožila této doby. Ještě šťastnější jsem a závidím mladé generaci, že se něčím takovým vůbec nemusí zabývat a berou svobodu slova, cestování atd. jako naprostou přirozenost.
Doplňuji:
Jednalo se o hraniční přechod Srtážný r.1980. Musela jsem si požádat o cestovní pas, výjezdní doložku, devizový příslib, vízum, povolení od zaměstnavatele, vyjádření uličního výboru, nějaké složitosti okolo toho, že pojedu vlastním osobním vozem, něco s řidičákem, vyplňovat celní prohlášení (snubní prstýnek, hodinky, fotoaparát…), už ve Vimperku kontrola dokladů, několik km před hraničním pásmem jsem vylezla ven čurat u nějaké boudy a málem mě zakousnul ovčoun, který za sebou vláčel vojáka. Okamžitě následovala kontrola dokladů, celého auta i s kufrem a telefonát ( byla jsem vykulená- sejmul sluchátko ze stromu!) na přechod, že se blížím. Na přechodu jen já s osobákem a kamiony se dřevem. Po dlouhém čekání opět důsledná kontrola zavazadel, dokladů, vozu a výslech kam jedu, za kým a proč. Posléze mi poručili ať si couvnu, že mi tu závoru otevřou. Projela jsem a celá vyjukaná dojela cca půl km na německou celnici, kde už mě čekal manžel s celníky a náramně se bavili, protože to všechno pozorovali dalekohledem. Při návratu jsem ani neměla razítko z něm. strany, protože tam prostě zrovna nikdo nebyl, tak jsem projela prostě „domů“. Opět neskutečný filcunk všeho, cesta co Vimperku, který tonul ve tmě a jediné co svítilo byla nějaká pěticípá hvězda. V místě bydliště mě čekalo pozvání s pasem na „pasovku“ a výslech co jsem viděla, koho jsem „tam“ potkala a s kým jsem se tam bavila…Tak po tomhle se mi rozhodně nestýská.

Upravil/a: anonym

Oficiální zdůvodnění:
Soukromé cesty do kapitalistických států měly být povolovány k širokému okruhu příbuzných občanům, kteří „řádně plní své pracovní úkoly, aktivně se zapojují do veřejného a politického života a s jejich výjezdem do ciziny souhlasí závodní nebo místní orgány.“
Cestovní doklad mohl být odepřen, případně odebrán žadateli, jehož cesta do ciziny nebyla v souladu se státními zájmy, proti kterému bylo vedeno trestní řízení, nebo který při pobytu v cizině svým jednáním poškodil dobré jméno ČSSR. Interpretace „státního zájmu“ byla ponechána zcela na politických a správních orgánech a v praxi bylo možné v podstatě o jakékoliv cestě říci, že není v souladu se státními zájmy a nepovolit ji.

http://fsinet­.fsid.cvut.cz/stre­tech/2010/stre­tech_2010_sbor­nik/pdf/1119.pdf

Každý musel žádat o devízový příslib. Šlo o systém přidělování velmi omezeného množství zahraniční měny (obvykle stanovený v USD na jeden den pobytu) na cesty do zahraničí. Mezi lidmi se hovořilo o „devizáku“.

Systém devizových příslibů vznikl v rámci určitého uvolňování v šedesátých letech a pak přetrvával až do listopadu 1989. Žádat o devizový příslib bylo možné jednou ročně ve stanovených termínech (obvykle do konce února) a celý systém přidělování se stal vysoce prestižní a současně korupční záležitostí.
Žádost musela být podpořena souhlasem zaměstnavatele, u studujících musely souhlas vydat školy a u žen v domácnosti nebo důchodců pak příslušný Národní výbor..

V osmdesátých letech získání souhlasu zaměstnavatele mohlo znamenat až 4–6 vnitřních podnikových podpisů než byl vydán ten potřebný (vedoucí, nadvedoucí, ROH, KSČ atd.).
Pravděpodobnost získání devizového příslibu byla bez potřebných kontaktů i tak ale velmi nízká až téměř nulová.
Pokud bylo v v pořádku, tak byla vystavena výjezdní doložka k pasu, která opravňovala vycestovat do „kapitalistické ciziny“. Nakonec bylo ještě potřeba žádat o víza, protože se všemi státy Západní Evropy jsme měli vízový režim, s výjimkou Finska.

Často se objevovala závist, ten, kdo žádal o příslib, mlčel, protože udavačů se našlo dost… Po návratu z cesty se muselo podávat hlášení, s kým se kdo v cizině stýkal.. .. Já osobně v kapitalistické cizině nebyla …

Četla jsem nepozorně mosojův příspěvek, se všemi jeho názory nesouhlasím. Život za socialismu nebyl pro mě určitě procházkou růžovým sadem, narodila jsem se totiž v „nesprávné rodině“ a kv.ůli tomu si vytrpěla své …

Prostě taková byla doba. Evropa byla historicky rozdělena na dva tábory. Souhlasily s tím i západní zemně !!!! Byla oddělena i ekonomika. K tomu aby se to změnilo, muselo dojít nejdříve k velkým politickým změnám.

BTW: EliškaG : pamatuji dost, ale takového svinstva jako se děje dnes jsem ještě neviděl. ( prosím nepočítat do toho válečnou a těsně poválečnou dobu, to komunisti ještě nevládli). Navíc převzetí moci komunisty v roce 1948 nebyl žádný převrat , bylo to legální převzetí moci za podpory podobně smýšlejících lidí jako jsi ty.
Ano Marx a Engels měli pravdu. Prosím přečti si ho a nezjednodušuj to jenom na komunisty. Také si něco přečti o rodině Havlových a jejich chování za války. Kdyby to šlo, tak to všechno Havlovi vrátím. Navíc Havel nebyl žádný disident. To se to bojovalo za finanční podpory ze západu ale ti ostatní na tom byly hůř. To byli opravdu disidenti.
Doplňuji:
Jo a na pravopisné chyby kašlu – kdyby to zase někoho napadlo- bývaly doby kdy to šlo určitou dobu po vložení odpovědi opravit, ale pokrok je pokrok.

Upravil/a: mosoj

Hranice oficiálně nebyly uzavřeny, ale výjezdy byly regulovány:

1. muselo se šetřit, protože nebyly valuty na směnu;
2. byly vytvořeny zákony o pětiletých plánech, v jejichž rámci se výjezdy některých osob nepovažovaly za přiměřené v souladou s budováním socialismu.